Turistické cíle v okolí obce Pasohlávky

Pozdně renesanční radnice byla postavena v roce 1602 za rychtáře Tomáše Poczara. V letech 1995-1997 proběhla rekonstrukce. Dnes slouží jako hostinec s restaurací, obecní úřad a společenská místnost.

Novorenesanční budova radnice z roku 1906, navazující na její empírovou předchůdkyni vedle stojící.

Hradisko u Mušova je velmi významná archeologická lokalita. V r. 1927 ji v průběhu vykopávek navštívil T. G. Masaryk. V 2. polovině 2. století zde stála důležitá římská vojenská pevnost o rozloze 30-35 ha s lázněmi a rozsáhlou nemocnicí, chráněná dvojitým příkopem a hradbou s věžemi.

Zřícenina hradu postaveného na přelomu 13. a 14. st. rodem Sirotků, po jejichž vymření připadl králi Václavu III, který byl krátce poté zavražděn (v r. 1306) a hradu se zmocnili Lichtenštejnové. Ti hrad využívali do poč. 16. st., poté pustý.

Sloup byl postaven v letech 1724 - 25 I. Lengalecherem patrně podle návrhu A. J. Prenera z roku 1723. Kamenické práce prováděli O. Steinböck a F. Nader.

Monumentální, 14 m vysoký morový sloup, bohatě zdobený sousošími, vznikl v letech 1736-1738.

Kvalitní barokní socha Panny Marie Immaculaty na architektonicky tvarovaném podstavci, která je jednou ze dvojice soch, které jsou spolu s kamenným křížem vztyčeny v parčíku u kostela sv. Víta. Památkově chráněná.

Barokní socha světce v obvyklém pojetí na novodobém podstavci, která je jednou ze dvojice soch, které jsou spolu s kamenným křížem vztyčeny v parčíku u kostela sv. Víta. Původně stávala na východním okraji obce při cestě na Hlohovec. Památkově chráněná.

Barokní socha světce u silnice mezi Sedlecem a Mikulovem. Zhotovená v roce 1717 nákladem starosty Martina Goldtberga. Je umístěna na vyšším hranolovém podstavci s nízkou stanovou střechou na plintu v jejím seříznutém vrcholu. Je zobrazen v podživotní velikosti a v obvyklém ikonografickém pojetí.

Barokní sousoší sedící Panny Marie pomocné s dítětem v náručí na vysokém hranolovém podstavci doplněném volutami po stranách od význačného mikulovského sochaře Ignáce Lengelachera z roku 1724.

Poutní místo na vápencové vrchu bylo vybudováno postupně v 17.-19. stol. dle záměru Františka z Dietrichsteina. Unikátní areál, skládající se ze 14 kaplí, doplněných ústřední kaplí sv. Šebestiána, Rocha a Karla Boromejského, doplněných samostatnou zvonicí a kaplí Božího hrobu.

Velká barokní sýpka byla postavena někdy po r. 1713 Filipem Ludwigem Sinzendorfem v severozápadní části dvora. Po r. 1918 byl zemědělský dvůr zestátněn a od r. 1925 začal sloužit Vysoké škole zemědělské v Brně. Od r. 1958 je kulturní památkou a dodnes slouží různým způsobem svému původnímu účelu.