Turistické cíle v okolí obce Žampach

Dřevěná rozhledna s ocelovými prvky a schodištěm, která byla nazvána podle nedalekého poutního místa Mariánská hora, byla postavena v létě 2014. V červnu 2024 však musela být pro postižení jednoho z nosných sloupů hnilobou do odvolání uzavřena.

Barokní morový sloup postavil v. l. 1718-21 mistr Appeler z Litomyšle, vysvěcen r. 1726. Na 15 m sloupu socha P. Marie, na podstavci reliéfy ze života P. Marie, na rozích sochy sv. Floriána, Karla Boromejského, Rocha a Šebestiána a andělíčků.

Sousoší Immaculaty s postavami sv. Floriána (nezvykle je levák, hasí levou rukou), Václava, Jana Nepomuckého, Vavřince, Anny, Antonína Paduánského, Felixe a Rocha postavil před r. 1712 snad J. V. Haysler, zadavatelem byla rodina Melnických.

Mariánský sloup vybudoval v letech 1770–71 Josef Vilém hrabě z Nostic-Rieneck. Na sloupu Panna Marie Imaculata, na soklu sochy sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého, reliéf sv. Floriána a erb rodu Nostitz-Rieneck.

Mariánský sloup z roku 1684. Postaven jako poděkování za odvrácení moru a Turků. Sloup nese sochu Immaculaty. Na přední straně městský znak. Kolem sloupu osm osmibokých pilířků spojených řetězy. Sloup památkově chráněn od r. 1958.

Dnes již zaniklý barokní zámek dala stavět r. 1724 Marie Terezie Rottalová, architektem byl Felice Donato Allio. Téměř dokončenou stavbu dal přerušit r. 1730 syn Marie Terezie, František Norbert Trauttmannsdorf, který nebyl spokojen s úrovní stavby. Zámek postupně chátral a do r. 1874 zcela zanikl.

Krajkářské muzeum bylo založeno již roku 1929 a nabízí jedinečnou expozici spojenou s vývojem české krajky od 18. stol. do dnešních dnů. Bylo logickým vyvrcholením otevření První české krajkářské školy ve Vamberku roku 1899.

Muzeum řemesel s exponáty z období 1840–1930 v budově rozlehlé sýpky z 16. století. Expozice věnovány řemeslům, živnostem, školství, fauně a dalším tématům. V jednom z domů r. 1847 zemřel F.V. Hek, předobraz Jiráskova F.L. Věka.

V r. 1570 založil Leonhardt von Veldhammer lovecký zámeček Worlitz, zřejmě na jehož místě bylo někdy v r. 1576 postaveno nové renesanční sídlo s hospodářským dvorem. Za Franze von Ruprechta upraveno barokně. Od r. 1945 areál chátral a dodnes zůstaly pouze ruiny.

Renesanční tvrz poprvé zmiňovaná v r. 1361 v predikátu Ivana z Orlice. Kolem r. 1575 stavba přestavěna Koncem 17. stol přestavěna na sýpku. Od r. 1968 jako sklad. Od roku 2012 slouží objekt jako restaurace, středověká krčma,a hotel s wellness

Hrad vznikl na přelomu 13. a 14. století v majetku Vítka ze Švábenic. Posledně je zmiňován v 16. století jako součást brandýského panství, kdy ztratil svoji funkci a dále je již opuštěný a pravděpodobně v zříceninách. Pozůstatky hradu jsou částečně zničeny stavbou vodárny.

Pamětní deska s bustou našeho výrazného hudebníka Františka Ondříčka z roku 1937 má připomínat, že dům čp. 202 v Brandýse nad Orlicí nechal postavit a nejen v něm zde trávil s rodinou chvíle svého volna, a to zejména v letním období.