Turistické cíle v okolí obce Barchov

Soubor dvou barokních soch. Barokní pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého autorsky neurčená. Světec v životní velikosti. Barokní, autorsky neurčená pískovcová socha moravského mučedníka Jana Sarkandra z r. 1722. Socha stojí na trojbokém podstavci s okosenými rohy. Obě sochy památkově chráněny.

Sousoší stojí před západním průčelím kostela. Pochází z roku 1800. Příklad dlouhého přetrvávání pozdně barokních forem. Na podstavci je vztyčen kříž na skalisku s lebkou. Na kříži korpus Krista. Po stranách kříže postavy Panny Marie a sv. Jana. Sousoší zapsáno do seznamu kulturních památek r. 1964.

Autorsky neurčené barokní sousoší Kalvárie. Hodnotný příklad regionální kamenosochařské produkce. Na podstavci je osazen kamenný kříž, Po obou stranách stojí sochy P. Marie a sv. Jana. Materiálem sousoší je pískovec. Sousoší zapsáno do seznamu kulturních památek r. 1964.

Kvalitní sochařské dílo z roku 1715. Součástí zdobeného sloupu s Otcem Bohem jsou sochy Panny Marie a čtyř svatých (sv. Šebestián, sv. Filoména, sv. Rozálie a sv. Roch) v rozích sousoší. Poslední opravy proběhly v letech 2016-2018.

Sousoší Nejsvětější Trojice z roku 1820. Příklad kvalitní empírové kamenické práce. Výška asi 5,5 m. V přední části reliéf Immaculaty. Vlastní sousoší představuje sedícího Boha Otce s žezlem v levé ruce vpravo a vlevo Krista, který drží v náručí pravou rukou kříž. Materiál sousoší je pískovec. Sousoší zapsáno do seznamu kulturních památek r. 1964.

Zdobené pískovcové Trojiční sousoší pochází z r. 1875. Pořízeno soukromými donátory. Stojí na klasicky tvarovaném podstavci s pilířovým nástavcem. Materiálem je světle žlutý jemnozrnný pískovec. Na čelní stěně dříku nika s postavou Panny Marie Immaculaty. Statue vrcholí sousoším Nejsvětější Trojice. Sousoší zapsáno do seznamu památek r. 2015.

Původní renesanční radnice je jedním z nejstarších domů ve Štítech. Pochází ze 16. stol. Původně k radnici patřil i dvorní trakt jehož součástí byla i šatlava. Radnice v roce 1734 upravena na barokní měšťanský dům. Nyní slouží jako knihovna, základní umělecká škola a jídelna zemědělské společnosti.

Panský dům s dvorem r. 1455 prodal Jan Tunkl z Brníčka zábřežským ke zřízení radnice. Ta byla přestavěna renesančně (po požáru r. 1546), barokně (po požáru r. 1734) a klasicistně (r. 1794 a 1817). Patrová budova s hranolovou hodinovou věží byla radnicí do r. 1991, dnes sídlem Galerie Tunkův dvorec.

V r. 1446 již nějakou dobu vlastnili tehdejší Šilperk bratři Pardus a Bohuš z Drahanovic, kteří už mohli na této tvrzi sídlit. Stejně jako v letech 1447 - 1464 Hynek ze Zvole a v roce 1466 Hroch z Přeboz. Ke konci 16. století bylo sídlo pravděpodobně opuštěno. Dodnes po něm nezůstaly žádné pozůstatky.

Vodárenská věž vybudovaná v letech 1931-32. Dvě vyhlídkové terasy zmizely v 80. letech pod kovovou kuželovitou nástavbou a pro vyhlídku zbyl už jen spodní prosklený ochoz.

Zachované valové opevnění. Jedná se pravděpodobně o pozůstatek švédského opevněného tábora z let 1639-1643, kdy švédové obléhali Lanškroun.

Ladislav Velen ze Žerotína původní tvrz přestavěl v roce 1606 na renesanční zámek. V roce 1798 zámek poškodil požár. Až v roce 1972 byla provedena jeho rekonstrukce.