kostel sv. Leonarda

V 16. století byly postaveny tzv. soboty – nízké kryté chodby kolem celého obvodu kostela. Od té doby nedoznala budova výraznějších změn, změny v dalších staletích se dotýkaly pouze výzdoby interiérů, která je dodnes směsí gotických až barokních prvků. Část z nich je po neúspěšném pokusu o vyloupení deponována v muzeu v Tarnówě. Vážné ohrožení přinesly povodně z roku 1997, kdy mohutná vlna narušila základy a poškodila i interiér. Před zhroucením zachránili stavbu místní obyvatelé, kteří ji lany ukotvili k okolním stromům5. července 2003 byl kostel sv. Leonarda spolu s dalšími dřevěnými kostely Malopolska zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO..

soboty. Střecha je strmá stanová pokrytá došky, nad stykem lodi a presbyteria doplněná sanktusníkem. Podle tradice jsou okna pouze na jihu, vstup pak od jihu a od západu. Interiéry jsou vyzdobeny nástěnnými malbami gotických postav patronů na stropě lodi z 15. století, v presbyteriu ze 16. století. Malby na stěnách presbyteria pocházejí z roku 1689. V polygonálním závěru to je Ukřížování na pozadí drapérie nesené anděly, na severní stěně Poslední soud a na jižní stěně Poslední večeře a portrét Nejsvětější Marie Panny adorované zdejším patronem blahoslaveným Šimonem z Lipnice. Malby na stěnách lodi jsou barokní, na severní stěně datované do roku 1711. Parapet chóru zdobí expresivní lidové malby Dekalogu. Tři cenné gotické triptychové oltáře byly po krádeži z r. 1992 přemístěny do muzea v Tarnowie a v kostele sv. Leoparda je nahradily kopie. Triptych sv. Leonarda cca z r. 1500 má ve středním poli sv. Leonarda s okovy v rukách, sv. Vavřince a sv. Floriána. Na bočních křídlech jsou scény ze života sv. Leoparda a postavy svatých. Triptych sv. Mikuláše pochází cca z r. 1530. Ve středním poli má sv. Mikuláše darujícího chudým tři zlaté koule. Hlavním motivem posledního triptychu je Adorace Dítěte Ježíše z konce 15. století. Dalším cenným dílem je dřevořezba Zesnutí Nejsvětější Panny z konce 14. století. Trám podpírající z týlu oltář je zbytkem pohanského Svantovítova sloupu.

Patrně arcibiskup měl vliv na Leonardovu volbu duchovní cesty. Vzdal se služby králi i duchovní kariéry, která se mu nabízela, a odešel žít ve vší skromnosti do benediktinského kláštera v Mici v Orleansu. Zde žil velice skromně a v odříkání a po čase, když si osvojil řeholní život, se s bratry v klášteře rozloučil a vydal se hledat místo, kde byl žil v odloučení a askezi jako poustevník. Legenda vypráví, jak na cestě krajem reagoval s láskou na pohanství, se kterým se setkával, a mnohé nadchl pro víru. Usadil se v lesích poblíž Limoges v Aquitánii (historické území v jihozápadní Francii), kde si vybudoval prostou chýši. Brzy za ním začali proudit prosebníci, hledající pomoc či radu. Legenda vypráví, jak se jednou poblíž ocitl v nouzi i Chlodvíkův potomek král Theudebert I., jenž byl ve zdejších lesích na lovu a dlel na loveckém zámečku se svou těhotnou ženou, kterou právě zde přepadly porodní bolesti. Porod bohužel neběžel hladce a byl ohrožen život Chlodvíkovy manželky i dítěte. Králi v nouzi poradili místní lidé, aby poprosil o pomoc Leonarda, jehož modlitba už mnohým pomohla. Král poustevníka rychle přivolal a po jeho modlitbě se situace zázračně změnila – porod proběhl hladce a vše dopadlo dobře. Král chtěl Leonarda bohatě odměnit za jeho pomoc, ten však vše odmítl a požádal krále, aby dary raději rozdal chudým. Jediný dar, který nakonec přijal, byl les ve kterém žil – aby zde mohl vybudovat kapli Panny Marie a mohli se zde usadit i jeho následovníci. Přesněji, král mu daroval „tolik země, kolik ujede za jednu noc na svém oslu“. Leonard tak učinil kolem místa, kde žil, a místo poté nazval „Nobiliak“ (či Nobalak) – „Panský statek“. Již za svého života začal být Leonard uctívaný jako svatý. Měl zvláštní náklonnost k zajatcům; těm se vždy snažil pomoci a mnoha z nich pomohl na svobodu (dary, které dostával od bohatých, používal na vykupování zajatců, také se často obracel na panovníky s prosbou o propuštění vězňů). Legenda vypráví, jak mnozí zajatci jen volali Leonardovo jméno; a byli prý v ten moment zázračně vysvobozeni z pout (ty potom přinesli poustevníkovi). Poté, co Leonard vybudoval u poustevny kapli sv. Marie a sv. Remigia, založil zde i poustevnickou osadu, ze které se později vyvinul klášter St-Léonard-de-Noble. Po své smrti byl Leonard uložen v kapli, kterou vybudoval, a jeho hrob je dodnes hojně navštěvovaný. Ve středověku vznikaly Leonardovy poutě, dodnes je jich zachováno asi padesát. Nejvíce chrámů sv. Leonarda bylo vybudováno ve Francii a Německu, velkou oblibu si světec získal v Bavorsku. V Innchenhofenu je v kostele sv. Leonarda velký tzv. „Leonardův hřebík“. Jde o kus železa o váze asi 150 Kg, který nosí poutníci kolem kostela jako symbol připravenosti k pokání. Svatý Leonard je patronem: sedláků, stájových čeledínů, stájí, dobytka a koní; zámečníků, kovářů; zajatců; vozků, nosičů břemen, bednářů, obchodníků s ovocem a horníků. Dále šestinedělek a bývá vzýván za dobrý porod, proti bolestem hlavy a duševním chorobám. Jeho atributy jsou: černý mnišský oděv (také bývá zobrazován v selském oděvu), berla, dobytek, řetěz, okovy, kláda na nohy, zajatci. Jeho svátek se slaví 6. listopadu..