
Až do konce 15. století sloužil jako sídlo majitelů rożnówského panství hrad na hřebeni Łaziska. Na počátku 16. století přešlo panství sňatkem do rodu Tarnowsich, kteří však k bydlení využívali jiné objekty. Až v polovině 16. století velký korunní hejtman Jan Amor Tarnowski rozhodl o definitivním opuštění starého hradu, který již nevyhovoval z hlediska obytného ani obranného. Aby zabezpečil obranu výnosného panství zahájil na břehu Dunajce stavbu moderní bastionové pevnosti na pravidelném půdorysu. Z neznámých příčin však moderně opevněná rezidence nikdy nebyla dokončena a dochovala se pouze v torzovitém stavu. V 19. století byl v místě nikdy nepostaveného zámku uprostřed opevnění postaven klasicistní hospodářský dvůr, dnes také pobořený.
Do dnešních dní se zachoval pouze jihovýchodní bollwerk, vstupní brána a kurtina mezi nimi. Bollwerk je nízká stavba ve tvaru protáhlého pětiúhelníku o nejdelší ose 30 m. Uvnitř kamenných zdí zakončených profilovanou římsou na krakorcích je jeden velký prostor zaklenutý kopulovou klenbou s ventilačními otvory. Každá ze stěn je vybavena dvěma zdvojenými střílnami přístupnými z interiéru z dřevěné galerie a zvenčí jakoby utopenými mezi krakorci římsy. Ze strany nádvoří byl bollwerk uzavřen stěnou s průchodem na malý dvorek a odtud šikmou plošinou na nádvoří. Dvoupodlažní brána je obdélná stavba s čtvercovým přístavkem při čelní straně vsazena do náspu, takže průjezd z úrovně nádvoří je na vnější straně celých 7 metrů nad terénem. Průjezd rozdělený příčkou na dvě stejně velké části i suterén pod ním jsou valeně zaklenuté. Na bránu navazuje valeně zaklenutá sestupná chodba osazená kamenným portálem, kterou je dnes veden vstup na nádvoří. Z celkové situace jsme usoudili, že by mohlo jít o přístup k již nerealizovanému severovýchodnímu bollwerku, který by tak svou bezprostřední blízkostí výtečně kryl vstupní bránu – obdobné uspořádání má například brána a bastion na nedalekém opevněném zámku Nowy Wiśnicz..