Dębno

dějiny hradu

Nejstarší panské sídlo v Dębnie bylo postaveno rodinou erbu gryfa již ve 13. století, snad wislickým kastelánem Swietoslawm (1284-88). Mělo jen zemní dřevohlinité opevnění, v první polovině 14. století patřilo sídlo Mszcujowi z rodu Pobogów a jeho synovi Jakubovi, za nichž bylo dřevěné sídlo vypáleno. Před rokem 1357 přinesla starší Jakubova dcera Kenna Drbno věnem Petrovi erbu Odrowąż, který postavil nové sídlo, snad v podobě obytné věže s kaplí zmiňovanou roku 1362. Za Petrových potomků poněkud upadala rodová prestiž, pozvednul ji až jeho pravnuk Jakub, který se ve službách Jagellovců dosáhl vysokých zemských úřadů až roku 1478 získal ten nejvyšší, úřad krakovského kastelána. Právě on nechal na místě starého sídla vybudovat výstavnou lehce opevněnou rezidenci již zámeckého charakteru. Po Jakubově smrti roku 1490 připadl jeho majetek příbuzným a roku 1583 byl požárem poškozený zámek prodán uherskému šlechtici Ferenci Wesselenyimu, který jej během tří let obnovil v renesančním duchu. Zadlužení Ferencovi synové museli roku 1604 Dębno prodat, v následujících desetiletích zámek několikrát změnil majitele, od roku 1630 jej vlastnili Tarlowé erbu Topór, za nichž byl roku 1682 sepsán inventář dokládající podobu zámku na konci 17. století. Poslední Tarlowé odkázali roku 1760 Dębno svým příbuzným Lanckorońskim erbu Zadora od nichž jej roku 1801 koupili Rogawští a roku 1835 Jastrzębští, kterým zámek patřil až do roku 1945. Během té doby se na jeho tavu výrazně podepsaly tři po sobě jdoucí požáry. Od roku 1945 patří zámek polskému státu, který jej podrobil důkladnému archeologickému výzkumu a od roku 1978 je zde pobočka krajského muzea v Tarnowě.