*

Výprava do divoké krajiny Connemary na západě Irska

Na západě Irska v hrabství Galway se rozkládá Connemara, divoká liduprázdná krajina hor a jezer na pobřeží Atlantiku. Dostaneme se sem velmi snadno autem nebo autobusem po silnici N59, která vede z města Galway do Clifdenu. Jízda po této silnici je hlubokým zážitkem. Budeme si zde připadat jako v Irské Kanadě.

The Twelve Pins/Bens (Dvanáct vrcholů), pohled na An Bhinn Dubh (696 m).
The Twelve Pins/Bens (Dvanáct vrcholů), pohled na An Bhinn Dubh (696 m).
© Pavel Semple 08/2012

Základní informace

Irské jméno oblasti je Conmhaícne Mara. Conmacne byl pradávný klan, který zde žil u moře (mara). Jde tedy o dávné teritoriální území. Krajinu vymodelovaly ledovce v dobách ledových. Podklad je břidlicový, vrcholy jsou z pevnějšího křemence. Na jihu a západě je Connemara ohraničena pobřežím Atlantiku. Na severu tvoří hranici fjord Killary Harbour, který je zároveň hranicí mezi hrabstvími Galway a Mayo. Na východě hraničí Connemara s další historickou teritoriální krajinou Joyce, zvanou též Partry. Od východu na západ má Connemara délku přibližně 40 km, od severu k jihu až 35 km. Jde o jednu z oblastí Gaeltacht, kde lidé používají Irštinu jako hlavní jazyk.

Území je možno rozdělit na vysokou a nízkou Connemaru. Vysoká Connemara se rozkládá severně od silnice N59 (úsek Maam Cross - Clifden), zatímco nízká Connemara je na její jižní straně. Nízká Connemara je oblastí rašelinových močálů a jezer. Vodní plochy jezer volně navazují na vody Atlantiku. Jde o krajinu o rozloze přibližně 30 x 15 km. Z bažinaté roviny vystupují jen navzájem izolované kopce, které nabízejí nádherné kruhové výhledy. Území protínají vedlejší silnice, jde ale o téměř liduprázdnou krajinu. Podél silnic najdeme jen roztroušené samoty a malé osady.

Vysoká Connemara severně od silnice N59 má tři skupiny navzájem oddělených pohoří. Největší z nich je masiv The Twelve Pins/Bens (Dvanáct vrcholů). Jedním z nich je Benbaun (An Bhin Bhán, 729 m n. m.), nejvyšší hora Connemary. Na severní straně tohoto pohoří je národní park Connemara, který je jedním ze šesti národních parků v Irsku. Hory mají obnažený skalnatý povrch pokrytý suťovými skalními moři. Masiv Dvanácti vrcholů má navíc všechny vrcholy oddělené hlubokými sedly. 

Na turisticky značené cestě The Western Way.
Na turisticky značené cestě The Western Way. Autor: © Pavel Semple 04/2015

Jak se do Connemary dostat

Z turisticky oblíbeného města Galway jedou po silnici N59 do Clifdenu autobusy státního dopravce Bus Éireann linky 419 a autobusy soukromého dopravce Citylink. O spojení proto není nouze. Autobusy Bus Éireann zastavují na znamení úplně kdekoli, bez problému zastaví starým lidem před vrátky jejich domů. Citylink má více spojů o víkendech. Autobusy tohoto dopravce navíc nekončí v Clifdenu, některé jedou do Clegganu a další do Letterfracku. Z Clegganu se můžeme vypravit lodí na ostrov Inishbofin. Z Letterfracku se můžeme podívat do národního parku Connemara.

Jezero Pollacappul Lough a klášter Kylemore
Jezero Pollacappul Lough a klášter Kylemore Autor: © Pavel Semple 07/2012

Národní park Connemara

Národní park Connemara byl vyhlášen v roce 1980. Má rozlohu 2 000 ha. Táboření je zakázáno v exkluzivní zóně, což je celá severní čtvrtina parku podél silnice N59. V ostatních částech je táboření bez ohně povoleno kdekoli ve vzdálenosti alespoň 400 m od silnic, obydlí, řek a potoků. Turisté se zde mohou pohybovat zcela volně bez omezení, pouze u Letterfracku je třeba jít po místních značených cestách. Veškerá plocha národního parku je majetek státu, nenajdeme v něm žádný soukromý majetek. Park je velmi malý, měla by v něm být celá Connemara. Nejlepší ochranou je ale odlehlost a minimální osídlení krajiny.

Jezero Pollacappul Lough u kláštera Kylemore.
Jezero Pollacappul Lough u kláštera Kylemore. Autor: © Pavel Semple 07/2012

Pěší výlety

Ze základních informací je patrné, že si můžeme vybrat mezi močály jižně od silnice N59 (úsek Maam Cross - Clifden) a rozeklanými vrcholy severně od silnice. Do toho se může přidat špatné počasí, je proto záhodno si předem zkontrolovat předpověď počasí a podle toho výlet naplánovat. Connemara je náročná i za příznivého počasí. Nejlepší šanci na dobré počasí budeme mít v létě. Nejhorším obdobím může být únor a březen.

Turisticky značené cesty jsou v Connemaře jen na dvou místech. V národním parku je několik malých okruhů u osady Letterfrack. Těmi je možno vyjít na vrchol kopce Diomond Hill (Bin Guaire), 442 m n. m. Východní částí Connemary prochází od jihu na sever dálková turisticky značená cesta The Western Way o délce 179 km. Úsek v Connemaře má délku asi 35 km. Vede od silničního rozcestí Maam Cross na silnici N59 přes průsmyk Máméan (Ptačí průsmyk) do dalšího širokého průsmyku mezi pohořími The Twelve Pins/Bens (Dvanáct vrcholů) a Maumturk. Na severu se touto cestou dostaneme do vesnice Leenaun, která leží na břehu fjordu Killary Harbour. V Connemaře se ale můžeme vypravit nadivoko úplně kamkoli. Můžeme přitom použít turistickou mapu Ordnance Survey číslo 37 pro vysokou Connemaru a mapu číslo 44 pro nízkou Connemaru.

Na turisticky značené cestě The Western Way. Hora Letterbreckaun (667 m) v pohoří Maumturk.
Na turisticky značené cestě The Western Way. Hora Letterbreckaun (667 m) v pohoří Maumturk. Autor: © Pavel Semple 04/2015

Mé zážitky z Connemary

Po irských horách chodím více než dvacet let. Connemara je má nejoblíbenější část Irska. Je to asi dáno pocitem svobody a dobrodružství v kombinaci s adrenalinem. Podnikl jsem tu celkem čtyři pěší výpravy s přenocováním ve stanu nebo hamace. Počasí bylo většinou suché. 

První výlet

Při mé první dvoudenní výpravě jsem to vzal ztečí napříč nejvyšším pohořím Dvanácti vrcholů. Vyrazil jsem od silniční křižovatky u mostu Canal Bridge na silnici N59 přes Bencorr (Binn Chorr), nejvyšší horu Benbaun (An Bhin Bhán) a Muckanaght na západ k ledovcovému jezeru Lough Nahillion a do města Clifden. Délka této trasy je asi 30 km. Jednotlivé vrcholy jsou velmi rozeklané a kompletně pokryté kamennými moři. Je třeba dávat pozor na každý krok. Navečer náhle přišel silný vítr, takže jsem měl obavy, jestli se bezpečně přehoupnu přes vrchol ostrého Muckanaghtu. Pokud by mě vítr strhl, tak bych se kutálel po kamenném moři. Naštěstí jsem se udržel a vítr po chvíli zeslábl.

The Twelve Pins/Bens (Dvanáct vrcholů). Pohled z Binn Chorru na An Bhinn Dubh. Na pozadí je nejvyšší vrchol Connemary An Bhinn Bhán.
The Twelve Pins/Bens (Dvanáct vrcholů). Pohled z Binn Chorru na An Bhinn Dubh. Na pozadí je nejvyšší vrchol Connemary An Bhinn Bhán. Autor: © Pavel Semple 08/2012

Druhý výlet

Tento pochod byl čtyřdenní. Využil jsem čtyřdenního velikonočního volna. Navíc jako zázrakem přestalo pršet a předpověď počasí slibovala suché svátky. Vyrazil jsem z osady Recess (Sraith Salach) na silnici N59 severním směrem do města Westport. Celková vzdálenost byla 75 km. Nejprve jsem šel po silnici na turisticky značenou cestu The Western Way. Hned na začátku cesty jsem udělal chybu když jsem si zkrátil cestu přes ploché rašeliniště. Měl jsem pak mokré boty, ve kterých jsem šel celou cestu. Ony by stejně dříve nebo později promokly, první den ale mohly zůstat suché. Po vydatných deštích byla zem nasáklá vodou. Když jsem se někde na chvíli zastavil, tak se mi kolem bot udělala louže. Na přenocování jsem měl hamaku. Na všechny tři noci byly po cestě lesy, kde jsem ji mohl mezi stromy natáhnout. Suché místo pro stan bych nikde nenašel.

Po turisticky značené cestě The Western Way jsem došel druhý den do vesnice Leenaun u fjordu Killary Harbour. Tady jsem Connemaru a hrabství Galway opustil. Dál na sever je hrabství Mayo a další neuvěřitelná divočina bez jediného obchodu a téměř bez civilizace. V batohu jsem proto nesl jídlo na tři dny a 5 l vody. Turisticky značená cesta The Western Way sice pokračuje do Westportu, horám se ale vyhýbá. Zvolil jsem proto náročnější trasu přes horské masivy Ben Gorm a Sheefry Hills s nejvyšším vrcholem 772 m. Úplně na severu před Westportem jsem obešel irskou posvátnou horu Croagh Patrick. Na její vrchol jdou každý den davy poutníků.

Fjord Killary Harbour
Fjord Killary Harbour Autor: © Pavel Semple 04/2015

Třetí výlet

Při této dvoudenní výpravě jsem se podíval do nízké Connemary. Mým cílem byl osamělý kopec Cashel Hill (311 m n. m.), který se zvedá přímo nad pobřežím Atlantiku. Nádherný kruhový výhled z vrcholu splnil mé očekávání. Přímo na vrcholu jsem přespal ve stanu. Z autobusu jsem vystoupil na silnici N59 u hotelu Ballynahinch Castle, který býval panským sídlem. Hotel stojí o samotě v nádherném prostředí jezer nad řekou Owenwee. Odtud jsem šel po skalním hřbetu na vrchol kopce, vyhnul jsem se tak mokřadům v okolním rovinatém terénu. Cestou mě ale čekalo jedno nemilé překvapení, na skalním hřbetu jsem se najednou z ničeho nic propadl trávou do tůně. Byl jsem ve vodě po kolena, rychle jsem se z toho dostal a nevěřícně jsem zíral. Tráva udělala na hladině tůně dokonalý koberec. Tůň se vytvořila ve skalní prohlubni, měla rozměry nanejvýš 3 x 3 m. Tráva se za mnou rychle zavřela a nebylo vůbec znát, že jsem tam zrovna byl. V okolí jsem viděl podobné tůně, tráva na nich byla ale světlejší, takže jsem se jim vyhýbal. V případě této tůně měla tráva stejnou barvu jako v okolí. Tohle pro mě byla naprostá novinka. Bál jsem se udělat jediný krok, ani na vrcholu skalního hřbetu jsem nebyl v bezpečí. Naštěstí mi zbyla jedna dobrá zásada, kterou je chůze ve svahu. Tam voda odtéká a tůně tam nejsou. Tento pochod byl dlouhý jen 20 km. Zpátky na autobus jsem šel do osady Recess (Sraith Salach).

Na vrcholu kopce Cashel Hill. Pohled k severovýchodu.
Na vrcholu kopce Cashel Hill. Pohled k severovýchodu. Autor: © Pavel Semple 04/2017

Čtvrtý výlet

Tuto dvoudenní výpravu jsem zahájil opět v osadě Recess (Sraith Salach). Stejně jako při mém druhém pochodu jsem šel k turisticky značené cestě The Western Way. Po ní jsem se tentokrát vydal na druhou stranu do průsmyku Máméan (Ptačí průsmyk), kde je poutní kaple svatého Patrika (Cillín Phádraig) s křížovou cestou. Značená cesta pokračuje dál k silničnímu rozcestí Maam Cross, kam mám také namířeno. Jdu ale vlastní cestou přes skupinu skalnatých kopců jižně od průsmyku. Nejvyšší z nich má výšku 660 m. Trasa má délku 20 km. 

Druhý den ráno jsem vstal do chmurného dne, byl jsem v mracích a mrholilo. Zbývalo mi zdolat poslední vrchol Corcogemore a z něj sestoupit k silniční křižovatce Maam Cross. Z vrcholu jsem šel dolů ve velmi strmém svahu. Byly tam šikmé skalní plotny a kolem nich tráva a vřes. Vše bylo v dešti velmi kluzké. Mé nepromokavé kalhoty na skalách dobře klouzaly, tak jsem po plotnách sjížděl dolů. Bylo to vždy jen několik metrů. Sjíždění bylo bezpečnější než chůze po strmém kluzkém svahu.

 

Pohled do průsmyku Máméan (Ptačí průsmyk) a na pohoří Maumturk.
Pohled do průsmyku Máméan (Ptačí průsmyk) a na pohoří Maumturk. Autor: © Pavel Semple 08/2017

 

Použité zdroje:

  • https://en.wikipedia.org/wiki/Connemara
  • https://www.connemaranationalpark.ie/

Galerie