Naučnými stezkami kolem Vranova nad Dyjí

Hraběnčina stezka

Stezka začíná ve Vranově nad Dyjí v údolí Junáckého potoka a vede až k zámecké bráně. Po cestě je několik informačních panelů, které turistu poučí o minulosti této oblasti. Trasa není náročná, její délka je zhruba 1,5 kilometru. Cestou uvidíte například bývalé konírny vranovského zámku, vyhlídku Tanečnice nebo kapličku.

Růžový vrch

Hraběnčina stezka vede přes tzv. Růžový vrch. Jeho zahradní a lesoparkové úpravy začaly kolem roku 1700 v souvislosti s přestavbou vranovského hradu na barokní zámek. Prvním budovatelem byl Michal Jan II.  hrabě z Althannu. V těchto realizacích pokračovala ve druhé čtvrtině 18. století společensky velmi úspěšná Marie Anna Josefa markýza Pignatelli, kterou ve Vranově navštěvoval samotný císař Karel VI. Habsburský. Z monumentálních, zpravidla zcela pravidelných, barokních zahradních úprav je pod silnicí k zámku patrný široký průsek lemovaný mohutnými lipami. V roce 1793 koupil vranovské panství šlechtic Josef Hilgartner z Lilienbornu, který jej vlastnil do roku 1799.

V zahradních a lesoparkových úpravách se začalo uplatňovat uvolněné kroužené, slohově pozdně barokní, přírodně krajinářské půdorysné pojetí. Toto pojetí pokračovalo i v celé první polovině 19. století spolu s romantickým klasicizmem za polského majitele Stanislava hraběte Mniszka. Vranovského panství se v roce 1846 ujala vdova Helena hraběnka Mniszková, která štědře podporovala církevní, charitativní, kulturní a společenský život. Její podporu měly ryze občanské tvůrčí aktivity včetně vlastních tvůrčích podnětů. Jedním z nich byl například Mniszkův kříž tyčící se nad Vranovem. Těmto aktivitám se následně věnovali místní kultivovaní lesníci, podnikatelé, řemeslníci a občanská honorace, kteří později založili Okrašlovací spolek. 

Na nejvyšším místě jižní části Růžového vrchu se nachází velmi poškozený Dům filosofů postavený ve formě zděné a kamenné chýše (grotty) a s dnes již málo čitelnou sítí symbolicky se křížících pěšin a cest. Další významnou stavbou je polokruhovitá vyhlídka Tanečnice.

Po přechodu dřevěného můstku přes terénní průrvu se ocitnete v severní části Růžového vrchu, který s jižní částí tvoří nedílný krajinářský celek. Zřejmě nejstarší dochovanou menší stavbou v krajině je nejprve pohanský Dianin chrámek, který byl v polovině 19. století přestavěn na křesťanskou kapli. Významná je i již zmíněná Hraběnčina louka, na které se dříve konaly různé zahradní slavnosti nebo myslivecké oslavy po skončení honů. Na jejím východním okraji stával nejspíše kruhový altán. Na protější straně je dosud dobře patrná plocha tenisového kurtu a kamenné základny zaniklé obslužné stavby pro tenisty. 

Návštěvnický okruh Heleny Mniszkové

Hraběnčina stezka vede z větší části po trase Okruhu hraběnky Heleny Mniszkové, který vás okružní trasou dlouhou přibližně 3 km zavede zpět k zámku a také k bývalému vojenskému bunkru s krycím jménem "Studánka" nebo k Felicitině studánce a kapličce z počátku 19. století. Tu zdobí krásný kamenný vlys tančících nymf a německý nápis: „Felicie, hraběnka z Mniszku, zřídila a věnovala tuto studánku unaveným poutníkům k osvěžení a svému milému údolí pro okrasu“. Výchozí bod se nachází před vstupní branou vranovského zámku u bývalé kočárovny. Okruh je koncipován jako nabídka další návštěvnické trasy po prohlídce zámku. Je možné ho absolvovat oběma směry. 

Okruh nejprve obchází bývalé zámecké kočárovny a konírny sloužící k pořádání sezónních výstav. Mírně stoupající lesoparková cesta směřuje k vyhlídce zvané Tanečnice, která byla v roce 2001 opravena. Bohužel ale odtud není vidět téměř nic, kvůli přerostlým stromům. Od vyhlídky pokračuje mírně zvlněná cesta kolem torza malé kamenné sedačky a k dřevěnému mostku. Vlevo od cesty za mostkem na lesním palouku je původně antický Dianin chrámek, později zasvěcený Panně Marii Ochranitelce. Dnes kaple slouží k příležitostným bohoslužbám. Mimo jiné se zde pořádá Svatohubertská mše. Cesta pokračuje dále kolem torza velké kamenné sedačky k Hraběnčině louce. V širším okolí Hraběnčiny louky byly dříve nejrůznější lesoparkové úpravy a v západním cípu i tenisový kurt. Na Hraběnčině louce se cesta stáčí ostře k jihu a prochází kolem lehkých předválečných opevnění. Pokračuje kolem historického zámeckého hospodářského dvora. Těsně před silnicí směrem na Podmyče vede okruh kolem malého stavebně obnoveného objektu z roku 1876 zvaného studánka hraběnky Heleny. Voda sem byla přiváděna potrubím zámeckého vodovodu napájeného z pramenů u obce Podmyče. Po překonání silnice okruh míjí historický rybníček a směřuje do staré ovocné aleje. Určitou raritou je vinohrad vysazený v těchto místech. Dále cesta pokračuje okrajem lesa až k lesnímu úžlabí. Od tohoto místa směřuje obnovenou serpentinovou stezkou do Felicitina údolí. Podél toku potoka vede k Felicitině studánce  z roku 1806. V její blízkosti se nachází dva historické kamenné mostky a datační patník z roku 1804. Od studánky strmě stoupá cesta podél historické lesovny zpět k výchozímu bodu.

Kaple Panny Marie Ochranitelky

K této kapličce se váže následující pověst:

Nad krajinu se vyhoupl úplněk. Prostranství na mýtině se zaplnilo muži a ženami tvrdých rysů, do nichž se boj o život vepsal hlubokými rýhami. Tato noc byla obzvlášť důležitá, protože divoké cizí kmeny postupovaly do kraje a bohové měli být velkou obětí usmířeni a požádáni o přispění a ochranu. 

   
 
Nad plochým obětním kamenem se rozhořela vysoká vatra a šlehala, spolu s prosbami shromážděných, k půlnoční obloze. Vtom rozťal vysoký hlas hluk ostatních a nastalo hluboké ticho. K praskajícímu ohni přistoupil vysoký muž. Jeho ruka třímala meč, druhá držela za vlasy mladou klopýtající oběť. Jako na povel shromáždění pokleklo na udusanou zem a zadívalo se k oltáři. Vzývalo bohy, kterým obětuje v nejbližší chvíli život a tělo nejkrásnější dívky kmene.  

Meč zasvištěl. „Bohové tak chtěli…“, zvolal vykonavatel. Za chvíli les znovu objal postavy, aby je dovedl temnotou k osadě, a mýtina osiřela.   

Nad obětištěm dal pak o mnoho let později postavit vranovský pán kapli zasvěcenou Panně Marii. Jen sloupoví z dob starých Řeků a Římanů postavené kolem ní dodnes připomíná, že toto místo dříve náleželo pohanům a jejich obětem.

Felicitina studánka

Klasicistní studánka nacházející se zhruba 500 metrů od zámku Vranov nad Dyjí byla patrně navržena malířem a ředitelem vranovské továrny na kameninu Josefem Doré, autorem vlysu nymf je vídeňský sochař Franz Zauner von Feldpaten. Ke vstupu do kapličky se dostanete po třech kamenných schodech. V interiéru půlkruhového půdorysu je k vidění nádržka s kruhovou kamennou obrubou, na které je na hranolovém soklu umístěna nádoba amforovitého tvaru, z níž vytékal pramen. Podél vnitřní stěny je vedena kamenná lavice, nad lavicí je zeď zdobena plastickými reliéfy s námětem rákosí. Interiér byl zaklenut kupolí zdobenou kazetováním. 

Konírny a kočárovna

Jedná se o soubor dvou klasicistních hospodářských budov obdélného půdorysu, krytých sedlovými střechami. Objekt byl zbudován Josefem Hilgartnerem z Lilienbornu roku 1794. Jde o součást hospodářského a provozního zázemí zámku s náročnou klasicistní průčelní fasádou, pohledově se významně uplatňující naproti hlavní bráně vstupu do zámeckého areálu. V první polovině 19. století, za hraběte Stanislava Mniszka, proběhla klasicistní přestavba průčelí. V 80. letech 20. století se jižní část budovy zřítila a následně byla rekonstruována. Cennou součástí stavby jsou dochované konstrukce kleneb v interiéru.

Použité zdroje: