Na Děvičkách navždy odpočívá dcera tatarského chána. Milenec ji okradl a usmrtil pro peníze

Pověst o tom, jak mladá dívka zaplatila za touhu poznávat západní civilizaci, se vztahuje k jihomoravské zřícenině Dívčí hrady. Konec příběhu má pravděpodobně reálný základ.

Wikipedia

Dívčí hrady, Děvičky, Dívčí kámen neboli Maidburk. Jedna z nekrásnějších hradních zřícenin ležící na nejsevernějším výběžku Pálavy má mnoho různých jmen. A ještě více legend se k tomuto pradávnému sídlu Lichtenštejnů váže. Jedna z nich je jako vystřižená z orientálních Pohádek tisíce a jedné noci. Nechybí v ní nešťastná láska, vražda ani pomsta.

Před dávnými lety žila na dalekém východě dcera bohatého chána, která milovala cestování. Když dokonale poznala každý koutek svojí země, poprosila otce, aby jí dovolil zamířit na západ. Lákalo ji totiž poznat křesťanskou kulturu. Chánovi se zprvu moc nechtělo, měl o ni strach, ale nakonec svolil. Dívka se svým doprovodem dojela až na Pavlovské vršky, kde se na první pohled zamilovala do krásného a udatného rytíře z hradu Děvičky. Stmívalo se, a tak hradní pán galantně nabídl početné družině nocleh. Princeznin vyvolený však nebyl tím, kým se zdál být. Tvářil se, že je exotickou návštěvnicí okouzlen, ve skutečnosti ho zaujalo spíše bohatství, které dívka vezla s sebou. Proto zosnoval krvavý plán. V noci se vplížil do komnat pro hosty, kde nic netušící dívku podřezal spolu se dvěma komornými. Těla pak vyhodil z okna ven a až do rána se prohraboval zlatem, šperky, drahými látkami a dalšími věcmi, které návštěvnice u sebe měly.

Jaké překvapení ho ale čekalo ráno. Při pohledu z okna spatřil tři zkamenělé dívky, jak na něj hledí s výrazy plných výčitek. Neunesl to, vyběhl před hrad a zřítil se ze skal do propasti. Dodnes lze spatřit pod Dívčími hrady tři zkamenělé útvary. Vypráví se, že místem bloudí rytířův duch. 

Chán Batú ve 13. století skutečně vpadl do střední Evropy

Jak ve své knize Krvavé příběhy z hradů a zámků popisuje autor Felix Krumlowský, celý příběh má zřejmě reálný dovětek. Dívčiným otcem mohl být Čingischánův vnuk mongolský válečník Batú, který v roce 1241 skutečně vpadl na Moravu, kde plenil vesnice, vypaloval hrady a pustošil krajinu. Lidé si pak v pověstech mongolský vpád odůvodňovali jako pomstu za smrt chánovy dcery. Ve skutečnosti šlo samozřejmě o touhu Čingischánových potomků dobýt svět až k nejzazšímu moři na západě. Batúovo válčení v Evropě naštěstí zastavila smrt Čingischánova syna Ogedeje, kvůli které se chán odebral domů a nikdy se už na naše území nevrátil.

Hrad Děvičky byl založen jako královský počátkem 13. století. Od roku 1334 patřil Lichtenštejnům, kteří jej opevnili a přestavili do renesanční podoby. Opuštěný je od roku 1750. Návštěvníci si mohou prohlédnout zříceniny paláce, zbytky zdiva předhradí a dělovou baštu se střílnami. Silueta hradu nad Novomlýnskými nádržemi je viditelná ze vzdálenosti několika desítek kilometrů.

Sdílet

Mohlo by vás zajímat