Minaret Lednice nabízí úžasný pohled do krajiny z ptačí perspektivy
1. prosinec 2020 | Tereza Marková 6.5 min
Lednický minaret je asi zbytečné dlouze představovat. Každý rok k němu zavítá na 100 000 návštěvníků a ani my jsme nebyli výjimkou. Je to naprosto unikátní stavba, jediná svého druhu v naší vlasti a zároveň jde o nejvyšší minaret v neislámských zemích.
Historické pověsti nejsou jen zábavným vyprávěním, přináší i poučení, vysvětlení, informace
Každá neobvyklá historická stavba bývá opředena legendami o svém původu. Víte vlastně, jak takové legendy neboli pověsti vznikaly? Dá se říct, že docela prozaicky. V dřívějších dobách lidé hodně pracovali na polích nebo v lesích a mimo obydlí tak trávili podstatnou část roku. Když pak nadešel zimní čas, a práce venku již nebylo tolik, scházeli se lidé rádi uvnitř stavení, ať již pro své pobavení nebo třeba za účelem draní peří, a dlouhé zimní večery pak byly chvílemi, kdy se vyprávěly nejrůznější příběhy slýchávané od svých předků. A jak se říká že „co je psané, to je dané“, tak u ústního podání toto neplatí. Původní historky, byť se velmi často zakládaly na pravdě, bývaly postupem let různě obměňovány, tu se něco přidalo, tu se něco ubralo, trošku se to přikrášlilo a z původní reálné události vzniklo spíše něco jako „lidová tvořivost“. Ale na rozdíl od pohádky, která je čistou fikcí, se pověsti váží vždy k věcné skutečnosti, ať již jde o hrad či zámek, město nebo krajinu, osobnost, událost, ale třeba i o studánku, kámen, strom, anebo jako v našem případě o minaret v jihomoravském městě Lednice.
Byl minaret postaven jako náplast na smutek mladé milenky?
V předešlých článcích jsme si povídali, že rod Lichtenštejnů, jemuž už v 17. století patřil mimo jiné celý lednicko-valtický areál, byl a pořád ještě je nejbohatším panovnickým rodem v Evropě. Mimochodem podle amerického časopisu Forbes, jež si zakládá na své důvěryhodnosti, dosahuje hodnota majetku rodiny Hanse Adama II., současného lichtenštejnského knížete, 5 miliard dolarů.
Ale vraťme se zpět k povídání o tom, kde se vzala tato netradiční stavba na území naší vlasti. Minaret nechal postavit v letech 1797 až 1804 tehdejší kníže Alois I. z Lichtenštejna, který si podle jedné z pověstí, vydržoval muslimskou milenku. Té se ale u nás stýskalo po domově. A tak milý kníže pro ni nechal postavit v Lednici minaret i s mešitou, aby se u nás cítila jako doma. Zřejmě mu na ní hodně záleželo, protože podle dochovaných údajů se náklady na jeho stavbu vyšplhaly k jednomu milionu zlatých. Stavení nikdy nesloužilo náboženským účelům, nýbrž bylo využíváno jako rozhledna.
Do jaké míry se tato pověst zakládá na pravdě, se už dnes stěží dozvíme. Jisté ale je, že kníže Alois I. byl ženatý muž. Jeho manželkou se stala princezna Karoline von Manderscheid-Blankenheim. Jejich manželství bylo bezdětné. Vzhledem k tomu, že si paní kněžna pořídila za dob manželství dvě děti se svým dlouhodobým přítelem, kapitánem rakouské armády, nebylo by divu, kdyby se pověst na pravdě zakládala.
Mistrovské dílo vyprojektoval bývalý zednický pomocník
Historikové se však spíše kloní k verzi, že kníže pouze „šel s módou“, kterou tehdy bylo umisťování neobvyklých antických nebo orientálních staveb do soukromých zahrad a parků. K realizaci svého plánu si přizval rakouského architekta Josefa Hardtmutha. Je-li vám toto jméno nějak povědomé, tak vám napovím, že jde o zakladatele dobře známé, původně vídeňské, ale od roku 1848 české továrny na tužky Koh-i-noor Hardtmuth.
Josef Hardtmuth byl velmi cílevědomý člověk, jenž se svou vlastní pílí dokázal vypracovat z postavení obyčejného zednického přidavače až na dvorního knížecího architekta lichtenštejského panství a zároveň zakladatele dodnes fungující celosvětové firmy.
Pozice umístění celé stavby byla vybrána tak, aby průhledem mezi stromy bylo z věže minaretu vidět přímo na zámek. Místo to bylo velmi strategické, ovšem terén pro stavbu přímo katastrofální. Nestabilní močálovité podloží a neustále vzlínající spodní vody, byly oříškem i pro zkušeného architekta. Pro vytvoření opravdu pevných základů muselo být použito na 500 dubových, 17 metrů dlouhých pilotů s kovanými hroty, přes které pak byl položen rošt vyrobený z téměř stovky silných kmenů sepjatých mezi sebou masivními železnými sponami. Teprve na tuto konstrukci mohla být umístěna betonová deska jako bezpečný stavební základ.
Na koni vyjel po lešení a stejnou cestou se bezpečně vrátil zpět
Josef Hardtmuth navrhnul i vřetenovité, tzv. turecké lešení, po němž se měli do věže mešity dopravovat nejen dělníci, ale i materiál. Dělníci se zpočátku báli na tuto neobvyklou konstrukci vstoupit. Podle další z pověstí se jejich pochyby rozptýlily poté, co jeden člen knížecího jízdního pluku vyjel na koni po točité rampě lešení až nahoru a kůň po celou cestu tam i zpět neprojevil sebemenší známky neklidu. Tento počin přesvědčil pány zedníky o bezpečnosti lešení. Stavba minaretu, jež je nazýván také Tureckou věží, trvala celých 7 let, a za tu dobu zde prý opravdu nikdy k žádnému vážnému úrazu nedošlo.
Kníže byl hotovou stavbou doslova nadšen a svou spokojenost náležitě projevil ve své štědrosti vůči šikovnému architektovi. Radost panovníka trvala, bohužel, pouhopouhý jeden rok. V březnu 1805 Alois I. umírá ve věku 45 let.
Nejstarší dochovaná rozhledna v České republice
Samotná mešita má 8 místností s bohatě zdobenými stropy, zdmi i podlahami v tureckém stylu. Na stěnách najdete citáty z koránu. Vyhlídková věž je vysoká 60 metrů a na horní ochoz je potřeba vyšlápnout 302 schodů. Zkrátka, abyste mohli vstoupit do u nás naprosto ojedinělé budovy a pokochat se z její věže fantastickým výhledem, musíte se připravit na poměrně náročný fyzicky výkon.
Cesta k minaretu vede zámeckým parkem plným košatých stromů, krásných rostlin a třpytících se vodních ploch. Není zde možno využít žádný vlastní dopravní prostředek, tedy ani kolo. Jediným způsobem, jak se dostat k minaretu, je „po svých“. Procházka je to vcelku příjemná, rovinatá, dlouhá necelé 3 kilometry. No a pak už stačí absolvovat oněch 302 schodů a nezatočí-li se vám z nich hlava, jste v cíli. Vstup dovnitř je zpoplatněn, ale při výhledu z nejvyššího patra rozhledny sami uvidíte, že to za tu investici finanční i fyzickou opravdu stálo.
Ovšem pozor! Trpíte-li ve výškách silnými závratěmi, využijte raději jen první či druhé patro. Jsou jednak níže a hlavně mají po svém obvodu pevnou zídku. Nejvyšší ochoz je jen pro odvážné fajnšmekry, které od volného prostoru bude dělit pouze kovové zábradlí. Tam v té výšce jste jen vy, nebe, ptáci, šum větru a sem tam zalétnuvší hmyz. Je to místo, kde si i ten největší puritán uvědomí, jak je ta naše země krásná a čistá. Pohled do dalekého okolí plného zeleně a vodních ploch, se zaryje do mysli každého, kdo zde jednou vkročí.
Jo, a nebuďte jako my a vezměte si s sebou dalekohled :)
Galerie
