
Mezi zámkem a návsí je nevelký skanzen provozovaný muzeem v Nowem Saczi tvořený 17 objekty lidové architektury, v budově mezi skanzenem a zámkem je pokladna skanzenu a expozice věnovaná místním dějinám.
Již na počátku následujícího století však Gladyszové Szymbark opouštějí a zámeček postupně vlastní rodiny Siedleckich, Bronikowskich a Bochniewiczů. Za „potopy“ (švédský vpád do Polska v 50. letech 17. století) byl zámeček zničen vojsky švédského spojence sedmihradského knížete Rakocziho. Opuštěný zámeček jednu dobu sloužil jako hostinec s lihovarem přesto však dále pustnul a odborné pozornosti se mu dostalo až roku 1932. Snahy o opravu přerušila druhá světová válka, první fáze rekonstrukce proběhla až v letech 1950-53. Dnes jsou další kroky brzděny vlastnickým sporem mezi současným držitelem (muzeem Nowy Sacz) a sdružením Kastel. Muzeum nechává zámeček ladem a nemá pro něj využití, přesto jej nechce přenechat sdružení, které zde plánuje vytvořit kulturní centrum.
století. Přízemí sloužilo spíše provozním účelům, reprezentační a obytné prostory jsou až v 1. patře, kde se v severozápadní věži dochoval i prevét. Jak vypadají interiéry díky nepřístupnosti objektu nevíme, podrobnosti neuvádí ani literatura a liší se i oba nám známé půdorys 1. patra..