Výsledky hledání míst

Hřbitov byl založen buď v 18. století nebo na počátku 19. století. Poslední pohřeb se zde konal v roce 1895. Na ploše cca 1165 m2 se dochovalo asi 50 náhrobků. Z ohradní zdi i márnice se dochovaly jen fragmenty zdí. Hřbitov je dnes součástí parku a je volně přístupný.

Židovský hřbitov, založený r. 1675. R. 1881 byl rozšířen na 2399 m2, což připomíná pamětní deska v hřbitovní zdi. Je zde 246 náhrobků, nejstaršími jsou goticko-renesanční z r. 1688. Barokní náhrobky jsou výrazně zdobené, klasicistní mají stříšky a sloupky. Poslední pohřeb zde proběhl r. 1942.

Židovský hřbitov byl založen údajně r. 1350, nejstarší dochované náhrobky jsou z r. 1605. Většina z cca 130 dochovaných náhrobků je z let 1729–1949. R. 1814 byl hřbitov rozšířen (3360 m2). R. 1938 došlo k devastaci místa členy NSDAP. V l. 2005–2006 byl prostor hřbitova zrekonstruován a upraven.

Hřbitov z roku 1680. Zachovalo se na něm cca 300 náhrobků barokního a klasicistního typu, nejstarší je z roku 1796. V části hřbitova jsou starší hroby překryty mladšími a náhrobky jsou zasazeny do ohradní zdi. Poslední pohřeb roku 1969. V obřadní síni expozice o dějinách Židů v Pacově a okolí.

Hřbitov založen v 17. století., nejstarší náhrobky z konce 17. století. Poslední pohřeb roku 1940. V opravené márnici je expozice věnovaná dějinám Židů v okolí Černovic. Přístupová cesta je lemována kameny netradičního památníku, každý kámen stručně popisuje osudu jednoho z černovických Židů.

Hřbitov byl údajně založen, stejně jako janovická synagoga, v roce 1723. Je ale pravděpodobně starší, nejstarší čitelný náhrobek pochází z roku 1705. Na ploše 1515 m2 se dochovalo okolo 260 náhrobků, z období baroka, klasicizmu i moderních. Hřbitov je volně přístupný, ohradní zeď je opravena.

Hřbitov údajně z 15. stol., doložen v první pol. 18. stol. Nejstarší čitelný náhrobek z r. 1715. Rozšířen 1750 a podruhé v r. 1924 do velikosti 1308 m2. V r. 1938 byl devastován nacisty. Dlouho chátral, po r. 1989 ve správě FŽO. Zachováno 350 stél, nejstarší jsou na hřbitovní zdi. Hřbitov uzamčen.

Židovský hřbitov v Podbořanském Rohozci byl založen pro početnou komunitu v roce 1856 a pohřbívalo se zde až do roku 1931. Za druhé světové války byl zdevastován a dnes stále chátrá.

Židovský hřbitov v Mariánských lázních je nejmladším pohřebištěm tohoto druhu v okolí. Byl založen roku 1875, ve třicátých letech minulého století byl rozšířen. Je zde pohřben filozof Theodor Lessing, zavražděný roku 1933 nacisty. Je dodnes používán. Část náhrobků pochází z Kynžvartu a Tachova.

Hřbitov založený v letech 1888–1890, používán do roku 1942. Na jeho ploše se nachází zhruba 200 náhrobků moderního typu. Na hřbitově je též skupina 18 kamenných stél obyvatel tábora pro válečné uprchlíky z východní Evropy z let 1916–1917. Vstup je přes historizující obřadní síň.

Židovský hřbitov v Údlicích byl postaven roku 1864 jako náhrada starého, pocházejícího ze 16. století. Byl poničen nacisty za války. Je ohrazen zdí a nalézá se zde zdevastovaný památník obětí pochodu smrti, pohřbených v hromadném hrobě.

Rozsáhlý židovský hřbitov, založený v polovině 17. století na pozemcích, které Židům věnoval hrabě Magnis. V 18. stol. na něj byly přeneseny náhrobky ze zaniklého starého hřbitova. Na ploše 5093 m2 se dochovalo cca 1500 náhrobků. Poslední pohřeb zde proběhl v padesátých letech 20. století.

Židovský hřbitov byl založen v letech 1878–1879. Součástí areálu bývala i obřadní síň a byt hrobníka, tyto budovy však zanikly. Za 2. sv. války byl hřbitov zdemolován nacisty, v 90. letech 20. století prošel rekonstrukcí. Do dnešních dob se zachovalo celkem 86 náhrobků z období 1880–1934.

Židovská komunita byla v Bečově od první pol. 14. stol. Hřbitov vznikl někdy v 17. stol., poprvé doložen je r. 1662. Pohřbívalo se zde do r. 1938. Za II. sv. války byl zničen a pozemek zavezen sutí. Kolem r. 2010 začala jeho obnova a od roku 2013 na něj začaly vracet náhrobky a jejich fragmenty.

Židovský hřbitov v Květuši je z 18. století, dle nejstaršího dochovaného náhrobku z doby před rokem 1782. Poslední pohřeb na něm proběhl v roce 1929, jednalo se však o občana z Nadějkova, nikoliv z Květuše. Od války byl hřbitov devastován a pustl. Základní péče se dočkal až na konci 20. století.