Výsledky hledání míst

Barokní márnice stojí za presbytářem kostela Narození Panny Marie v prostoru starého hřbitova v Nicově (osada města Plánice). Postavena podle návrhu K. I. Dientzenhofera kolem r. 1733. Stavba na osmibokém půdorysu se stanovou střechou. Nedílná součást areálu poutního kostela. Památkově chráněná.

První kostel na tomto místě založen kolem r. 1015 Štěpánem. Později zničen mongolskými nájezdy. Současná gotická stavba z druhé poloviny 13. stol. V chrámu korunováno několik uherských králů. V době turecké nadvlády sloužil jako hlavní mešita. Dnešní podoba chrámu pochází z 19. stol.

Novogotické mauzoleum vetknuté do severní zdi městského hřbitova věnovalo město poslanci zemského sněmu JUDr. Franzi Schmeykalovi (1826–94). Roku 1945 změněno na pohřebiště vojáků Rudé armády, po roce 1990 symbolický pomník padlým válek 20. století.

Mauzoleum jugoslávských vojáků založeno Československo-Jihoslovanskou ligou. Kaple z roku 1926 od Huberta Austa. Dnes pro nevyjasněné majetkové vztahy chátrá.

Novogotické mauzoleum rodu Andrássy z r. 1893. Postaveno podle návrhu Artura Meininga. V mramorovém sarkofágu je pochován ministr zahraničí Rakousko-uherské monarchie Július Andrássy a jeho žena Katarína Kendeffyová. V cínové rakvi spočívá jejich syn Teodor Andrássy.

Mauzoleum pravoslavných obětí 1. světové války z místního zajateckého tábora pro Srby, Rusy a Italy bylo vybudováno v letech 1925-1928 z iniciativy tehdejší jugoslávské vlády z bývalé vodárny nad jižním okrajem Jindřichovic podle návrhu ruského architekta V. A. Brandta.

Renesanční stavba pochází z konce 19. století sloužící jako místo uložení ostatků rodiny Kleinů.. Celková čistota provedení exteriéru stavbu výrazně zhodnocuje. V součanosti je stavba bohužel v dezolátním stavu.

Honosné novorenesanční mauzoleum si nechala postavit rodina textilního magnáta Schmitta, která výrazně ovlivnila vývoj města v 19. a poč. 20. století. Dnes prázdná zanedbaná centrální kaple nad kryptou je zdobena sochami F. Schwarze.

Honosná pohřební kaple na jižním úbočí kopce nad osadou Hradec byla postavena podle projektu arch. Ludwiga Zettela roku 1881. Rodině Schroll patřil liběšický velkostatek v letech 1871–1945.

Zastavení křížové cesty byla postavena r. 1840 Antonem Seibtem. Její sloupky lemovaly cestu směřující přes Slovanku (dříve Seibtův vrch) k lesní Seibtově studánce. Již kolem r. 1895 však zanikla a žulové sloupy ležely v rozvalinách. Obnovena byla v letech 2011-2013 a provází ji naučná stezka.

Meditační křížová cesta s 14 zastaveními a 17 obrazy Bedřišky Znojemské byla instalována v bývalém ovocném sadu na pozemku galeristy Petra Vystrčila v létě 2011. Doplňuje ji v úvodu prodejní galerie.

Meditační zahrada s Památníkem obětem zla v plzeňských Doudlevcích vznikla v letech 1961-1991 z někdejšího ovocného sadu politického vězně Luboše Hrušky. V r. 1995 doplněna o kapli sv. Maxmiliána Kolbeho. Od té doby zároveň ve správě biskupství plzeňského a zpřístupněna veřejnosti.

Mešita Haydara Paši, původně gotický kostel sv. Kateřiny ze 14. století s hrobkou této světice. Po dobytí Kypru Osmany v r. 1570 přeměněn na mešitu a doplněn o vysoký minaret. Dnes slouží jako galerie.

Isfahánská mešita Jameh z roku 771. Mešita je velká, sborové mešita. Jedna z nejstarších mešit v Íránu. Komplex má rozlohu 20 000 m2. Dvojité skořepinové žebrované kopule představují architektonickou inovaci. Obsahuje pozoruhodné ozdobné detaily. Je na seznamu světového dědictví UNESCO.

Mešita šejcha Lutfulláha je mistrovské dílo íránské architektury. Stavba zahájena r. 1603, dokončena r. 1619. Mešita určena jen pro členy královského rodu, proto nemá žádné minarety a je menší. Šáh Réza Pahlavi nechal mešitu přestavět a opravit r. 1920.