Výsledky hledání míst

V Sýrovicích stál od roku 1958 komunistický pracovní tábor sloužící k potrestání odpůrců bolševického režimu. Původně spadal pod soustavu táborů na Jáchymovsku a od roku 1963 byl samostatným zařízením. Zrušen byl v polovině roku 1968. Patřil mezi nejkrutější věznice své doby.

Chráněný (od r. 1987) rulový kaňon toku Divoké Orlice, který napříč protíná hřbet Orlických hor. Přírodní rezervace chrání balvanité řečiště, lesní porosty na svazích a louky v těsném okolí řeky. Dojem brány vytváří také silniční most.

Na rozcestí silnice západně od Újezda u Skaličan roste údajně cca 400 let starý dub, zvaný Ženatý. Důvod názvu není přesně znám, odvozuje se nejpravděpodobněji od Vdané lípy, která se nacházela v jeho sousedství. Po jejím zániku byla vysazena náhradnice, takže manželský pár je opět pohromadě.

Zaniklý hrad. R. 1297 zmiň. Matouš ze Žeranovic. R. 1342 hrad koupil markr. Karel od Bohuše ze Žeranovic. Další maj.: Pardus ze Žeranovic, r. 1373 Hynek z Bouzova, r. 1381 bratři z Vítčic, koncem 15. stol. Jindřich ze Sezenic. Zač. 16. stol. zaniklý.

Zámek byl původně tvrzí, která byla koncem 16. stol. přebudována na renesanční zámek. Další majitelé, Seilernové, jej r. 1852 přebudovali v romanticko-historizující stavbu. Jejich majetkem byl zámek až do 20. let 20. stol. Dnes zámek v majetku obce.

Žernosecké či Píšťanské jezero vzniklo jako antropogenní jezero zatopením bývalé pískovny, resp. lomu na štěrkopísek po ukončení těžby v letech 1952–1977. Leží na Litoměřicku mezi obcemi Píšťany, Velké Žernoseky a Žalhostice na pravém břehu Labe a slouží převážně rekreaci.

Žernosecké (Píšťanské) jezero vzniklo v 50. - 60. letech zatopením (průsaky říční vody) býv. lomu na štěrkopísek. Rozloha přibl. 90 ha, na jezeře jsou tři ostrůvky a dva poloostrovy. Na severovýchodní straně je továrna na výrobu betonových prefabrikátů. Oblíbené rekreační místo s písčitými břehy.

Ocelodřevěnou rozhlednu o pěti patrech vybudoval městys Žernov v období květen-listopad 2014. Od konce listopadu 2014 je 24 m vysoká rozhledna na západním okraji zástavby volně přístupná veřejnosti.

První zmínka o tvrzi pochází z r. 1358. V té době byla rozšířena na nevelký hrádek Benešem z Weitmile. V 16. st. přestavěn na renesanční zámeček. Za třicetileté války dobyt Švédy a poničen. Postupně se změnil ve zříceninu.

Hrad založen pány erbu orlice před pol. 13. stol. Poté patřil až do poč. 16. stol. pánům z Házmburka. Koncem 16. stol. renesančně přestavěn. Od r. 1639 opuštěn. Většina zřícenin rozebrána na stavební materiál.

Pomník, který připomíná básníka, spisovatele a dramatika Julia Zeyera (1841-1901), byl postaven r. 1913 v pražských Chotkových sadech. Má podobu umělé jeskyně z balvanů jílovské žuly, v níž jsou mramorové postavy z jeho děl. Názvy jeho děl jsou na žulové desce na zadní straně pomníku.

Pozůstatky tvrze a poplužního dvora z 15. stol. ve vsi poblíž Kolovče (Domažlice). Kromě chátrajících budov dvora různého stáří se zachovaly zbytky středověkého opevnění s nově opravenou nárožní baštou.

Starou tvrz v Žichově vlastnili pravděpodobně vladykové ze Žichova, příslušníci nižší šlechty. Písemně jsou zmíněni v letech 1239 až 1251, dále roku 1341 a 1358. Stud ze Žichova byl dokonce norimberským purkrabím. Můžeme se domnívat, že jim tvrz patřila spolu s vesnicí.

Kamenný kruh zvaný kromlech byl na východním okraji Zichovce vybudován r. 2010 jako novodobá replika prehistorických kruhů keltského původu. Tvoří jej celkem 13 kamenů ze tří různých lomů a hornin o celkové hmotnosti téměř 48 tun.

Blok původně židovských činžovních domů z dob rozvoje textilního průmyslu ve Frýdku z konce 19. a začátku 20. století. Zajímavostí je poloha přímo nad někdejším Bílým potokem. Domy částečně zachované, jejich podoba pozměněná rekonstrukcí na konci 20. stol.