Výsledky hledání míst

První písemná zmínka je ze 14. století. Poté několikrát změnil majitele. Když v roce 1639 hrad zpustošili Švédové, už nebyl nikdy obnoven a od té doby chátral. Dnes v majetku obce Vlastislav.

Rozhledna 25 m (435 m n. m.) s dřevěnou konstrukci s kovovými prvky byla postavena v obd. červen–listopad 2011, oficiálně zpřístupněna v dubnu 2012. Stavbu iniciovali manželé Holíkovi, kteří pro ni r. 2008 zakoupili pozemek. Vyhlídkové patro ve výšce 21 m nabízí vyhlídku až na Ještěd, Sněžku atp.

Křemencový val dlouhý cca 3,8 km, táhnoucí se od Prachatic severovýchodně. Dosahuje výšky až 15 metrů a byl v historii několikrát využit při obléhání města. V r. 1905 byl pojmenován Schillerova skála, po r. 1918 byl označován jako Žižkova skalka, která byla r. 1989 vyhlášena přírodní památkou.

Národní přírodní památka Skalky skřítků chrání pseudokrasové dutiny ve svahu Švédlova vrchu na okraji Doupovských vrchů. Chráněné území má rozlohu 11,64 ha a bylo vyhlášeno r. 1979. Je to geologicky zcela ojedinělá lokalita s několika desítkami dutin, jejichž vznik není spolehlivě vysvětlen.

Přírodní výtvor vznikl bochníkovitým zvětráváním amfibolicko-biotitické porfyrické žuly typu Čertova břemene. Tvoří jej tři balvany o rozměrech od 3,5 m do 1,2 m, výška průchodu je cca 1,6 m, délka téměř 4 m. Leží na naučné stezce Kovářovsko.

Vápencová skalní brána na dně soutěsky potoka Lapikoerreka v jižní části baskického pohoří Urkiola. Brána je pozůstatkem zaniklého jeskynního tunelu. Dle baskické mytologie jde o pohanský most, který si v horách postavili obři.

Strážní hrad existoval v období 13.- počátek 14. stol. Z hradní skály (620 m) je rozhled na celé Frýdlantsko. Od r. 2021 je oblast Skalního hradu jako součást národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny zapsána v seznamu světového dědictví UNESCO.

8 m vysoká vypreparovaná část lávového příkrovu ve tvaru hřibu vzniklá nestejnoměrným zvětráváním bazanitu, je tvořena dvěma výlevy – spodní je pórovitější a více zvětralý (tenká „noha hřibu“), na které sedí mohutná horní část – široký „klobouk“.

Příklad sakrální lidové architektury. Kaple je vytesána ve skalním bloku, opatřena zařízením (lavice, oltář). Je prosvětlena dvěma okny i s rámy. Kaple byla a je soukromým majetkem. Nejstarší známý doklad se nachází v soupisu křížů a soch farnosti Srbská Kamenice z října 1835.

Skalní kaplička pochází z přelomu 19. a 20. století. Do stěny skalního bloku je vestavěna hranolová výklenková kaple. Čelní stěny vyzděny červenými cihlami. Vstup segmentově zaklenutý. Kaple uzavřena novodobou jednoduchou otvíranou mříží. V interiéru kaple zavěšen jednoduchý novodobý kovový kříž.

Pozůstatky skalní kaple u Mírkova jsou dnes jen zbytky ve skále. Původně zde byla poutní kaple z 19. století, vzniklá kolem jeskyně se soškou Panny Marie. Po válce chátrala a v 70. letech byla zbořena. Dnes místo slouží i jako lezecká lokalita.

Skalní kaple Panny Marie je jedním z romantických objektů v kraji nazývaném Kunratické Švýcarsko nedaleko Cvikova na Českolipsku. Pochází z r. 1834, opravována byla v letech 1934 a 2006.

Drobná památka vytesaná do pískovcového bloku. Dílo místního lidového kameníka. Do uměle vytesané hluboké niky býval vložen obrázek nebo soška světce. Během 20. století kaplička zpustla. Zásluhou místních občanů a majitelů rekreačních domků počátkem 21. stol. kaplička zachráněna a opravena.

Skalní kaple při stezce z Mezné na Růžovou byla vytesána k uctění památky obchodníka s dřívím Johanna Clara, jenž zemřel v roce 1870.

Pozůstatky mlýna na Veseckém potoce na horním konci tzv. Veseckého Plakánku. Dochována ve skále tesaná část lednice a mlýnice, ostatní prvky stavby zanikly. Mlýn vznikl snad v 18. století, zanikl nejpozději po II. světové válce.