Výsledky hledání míst

Goticko-renesanční trojlodní síňový kostel z let 1569–71 na návrší nad dobrovickým náměstím na místě tvrze, v jejímž areálu snad stál i jeho předchůdce. Masivní věž v ose západního průčelí (F. I. Prée) zřejmě nahradila roku 1755 dřevěnou zvonici.

Kostel byl založen r. 1332. Po husitských válkách zde byl znovu potvrzen samostatný farář až r. 1722. Kostel byl na popud faráře J. A. Horníka v l. 1731-1736 zvětšen. R. 1759 ho Marie Terezie Savojská dala opravit. Báň věže pochází z r. 1884. Jednolodní kostel má vnitřní vybavení z 18. a 19. stol.

Jádro kostela ze 14. století. Přestavěn v 1. polovině 18. století barokně. Okolo kostela je zaniklý hřbitov s osmibokou barokní kostnicí.

Kostel z poloviny 14. století. Vyhořel v roce 1654 a z původně gotického stylu opraven v duchu baroka. Dodnes se zachoval v dobrém stavu.

Pozdně barokní kostel z let 1775-1778 na místě původního kostela připomínaného již ve 14. století. Vnitřní výzdobou jsou fresky z Legendy o sv. Bartoloměji z roku 1778.

Pozdně barokní kostel postavený po požáru roku 1717 s použitím konstrukcí svého předchůdce, připomínaného poprvé roku 1360. Velká oprava o století později po obnově samostatné farnosti, zatím naposledy koncem 20. století.

Původně románsko-gotický kostel, doložený roku 1350 (obvodové zdivo presbytáře s fragmentem románského okénka, kružbovým oknem a hrotitým portálkem v jižní zdi lodi), renesančně (dochovaná sgrafita) a barokně upraven (1787).

Hrazený, původně farní, gotický kostel, postavený v první polovině 13. století. V průběhu let byl několikrát přestavován (1500, 1744, 1797, 1842 a 1894) až do dnešní, pozdně barokní podoby. O rozsahu a původní stavební podobě není do 15. stol. nic známo.

Rumburský farní kostel pochází ze 16. století. Jeho zvláštní podoba vyvolala domněnku o původním obytném využití části objektu. Úpravy v 17.–19. století mu daly dnešní slohově neurčitý vzhled a novorománské vnitřní zařízení.

Kostel ve Velkém Šenově existoval nejpozději roku 1341. Prošel zřejmě přestavbami od 15. do 18. století, současný vzhled pochází z roku 1780. Severozápadně od něj sousoší sv. Jana Nepomuckého s anděly.

Na místě staršího objektu, poškozeného za husitských válek, byl roku 1466 postaven v Hrádku nový kostel. Renesančně a barokně byl upravován v 16.–18. stol. Následky zanedbané údržby po roce 1945 odstranila velká oprava na přelomu 20. a 21. stol.

Jednolodní barokní kostel postaven v roce 1754 na místě gotického předchůdce snad podle plánů italského architekta Domenica Martinelliho. Vybavení kostela z přelomu 18. a 19. stol., poslední opravy proběhly v 70. letech 20. stol. Kostel disponuje pěti zvony ve věži, kde je také farní muzeum.

Pozdně empírový kostel v Siřejovicích, přistavěný roku 1846 ke gotické věži původní svatyně, připomínané poprvé 1363. V blízkém okolí dvě barokní sochy a postsecesní pomník padlým z I. světové války.

Kostel postavený ve II. polovině 15. století prošel důkladnou barokní přestavbou roku 1734. Dále byl upraven ve II. polovině 19. století, následky poválečné devastace odstranila obnova po roce 1990.

Zřícenina jednolodního gotického kostela západně od Běšin, původní farní kostel Podolí. Opraven po požáru v roce 1579. Zrušen roku 1788, vybavení přeneseno do kostela v Běšinách, což znamenalo postupnou zkázu stavby. Hřbitov kolem kostela sloužil k pohřbívání až do roku 1804.