Výsledky hledání míst

Labský vodní stupeň, postavený v letech 1914–32 podle projektu arch. Františka Roitha. Nahradil původní pevný jez, který zhoršoval důsledky povodní v Mlékojedech, Lobkovicích a Kozlech. Součástí díla jsou i odvodňovací stoky z okolní nivy.

Zdymadlo v říčním km 59,009 (169,035) v Nymburce vzniklo v letech 1914–24 jako součást regulace středního Labe. Architektonické řešení František Roith, technické Ing. Josef Bartovský a Ing. Emil Zimmler.

Pozůstatky jednoho z prvních moderních vodních děl na středním Labi – postaveno v letech 1908–11, fungovalo do roku 1974. Komora o rozměrech 73 x 11 m umožnila plavbu lodí o nosnosti až 800 t. Dochovány chátrající jezové pilíře podle návrhu Pavla Janáka a části jezové technologie.

Součástí regulace středního Labe bylo odstranění pevného jezu u místního zámku a rozšíření koryta řeky. V letech 1914–1916 byl postaven jez, v letech 1914–1918 elektrárna a do roku 1924 pak komora. Projekt A. Engela vytvořil mimořádně působivé technické dílo.

Zřícenina hradu založeného pány Zajíci z rodu Buziců ve 2. pol. 13. st. Od r. 1336 se stal majetkem Lucemburků. Největší přeměny nastaly za vlády Václava IV. V r. 1532 hrad vyhořel. Od té doby pustl.

Tvrz založená Žehušickými nejpozději na přelomu 15. a 16. stol. Po r. 1564 přestavěna Doníny. R. 1598 přestala sloužit jako sídlo vrchnosti. V druhé pol. 18. stol. přestavěna na pivovar, později na byty a skladiště. Dnes v havarijním stavu.

Raně barokní zámek postavený Thuny v letech 1661-79 empírově upravený před r. 1826. v 19 stol. zřízen anglický park s oborou známou stádem bílých jelenů. Zámek je rozlehlá patrová budova ve tvaru písmene H s částečně dochovanými interiéry.

Původně tvrz, kterou vybudoval někdy po roce 1609 šlechtic Zdeněk Přepyšský z Rychmburka, se po roce 1727, kdy přestala být majetkem Přepyšských, začala označovat zámkem. Svoji rezidenční funkci přestal plnit koncem 18. století. Dnes slouží správním potřebám zemědělské společnosti.

Pozdně barokní zámek obdélníkového půdorysu postavený za Michnů a Vacínova v první pol. 18.st.asi na základech původní tvrze. Součást zemědělského podniku. V současnosti je opuštěný a chátrá.

Barokní zámek, zbořený v roce 2015, byl postaven za Michnů z Vacínova v první polovině 18. století na místě staršího renesančního zámku vybudovaného Petrem Vokem z Rožmberka. Ten za Šternberků zpustl, v druhé polovině 17. století prakticky zanikl, pak nově postaven barokně.

Původně tvrz ze 16.stol. (Václav Želevský z Počenic). Po r. 1578 přestavěna na renesanční zámek, r. 1833 majitel Gustav hrabě Kálnoky přeměňuje zámek k hospodářským účelům, ve 20. stol. byty, totální přestavba objektu. V sousedství sýpka z počátku 19.stol.

O želechovické tvrzi není příliš známo. Uvádí se totiž pouze jednou, a to v r. 1349, kdy ji Bohuš ze Ždánic prodal svému bratrovi, olomouckému arciděkanovi Vítkovi. V 15. stol. byl majetek připojen k pňovickému panství. Tím tvrz ztratila význam zeměpanského sídla a beze stopy zanikla.

Jediná dochovaná brána původního pernštejnského městského opevnění, která se sestává z vlastní 60 m vysoké věže s vyhlídkovým ochozem a předsunutého předbraní z roku 1507 od Mistra Pavla. Poslední úpravy provedeny v roce 1912.

Vyhlídkový altán nad městem Šternberkem nechal postavit r. 1913 kníže Johann II. z Liechtensteina.

Po r. 1420 postaven hrad, 1669-96 přest. Šternberky na barokní zámek. Od r. 1726 patřil Martinicům, poté Colloredo-Mansfeldům (od 1784). R. 1817 zde nalezen Rukopis zelenohorský. V l. 1852-1931 patřil Aueršperkům. Po r. 1948 sídlem armády (PTP).