Výsledky hledání míst

Pozůstatky vápenky, zřízené v první polovině 19. století majitelem panství hrabětem Buquoyem jiozápadně od městečka. V provozu do počátku 20. let 20. století. Dochovány dvě polygonální pece a trosky dalších budov.

Šachtová vápenka z roku 1928 v místech, kde se již od středověku těžil vápenec a kde se v primitivních vápenkách pálilo vápno. Ve své době se jednalo o jedno z nejmodernějších zařízení.

Vápenka Malá dohoda byla zbudována počátkem 30. let 20. století. Provoz vápenné pece probíhal do 70. let 20. století, v současné době se zde provádí pouze těžba a zpracování vápence.

V lesích kolem Peperku probíhala intenzivní těžba nerostných surovin, dřeva, kamene i cihlářských jílů od počátků osídlení kraje ve 13. století. Památkou na tuto činnost jsou také dvě vápenky pod Holým kopcem, kde i samotné názvy míst připomínají tuto dobu.

Dvě vápenky v sousedství opuštěného lomu na mramor. Jedna vápenka je šestiboká s vnitřní okrouhlou šachtou, druhá čtyřboká s okrouhlou šachtou, kolem které probíhá obslužná chodba.

Původně fojtství, v r. 1774 povýšeno na rytířský statek a starší sídlo přestavěno na reprezentativní. V r. 1839 jej od Kaluschkeho koupili Latzelové. V jejich vlastnictví až do r. 1945. Poté v majetku lomů a vápenky, v části škola. Od r. 1987 v majetku obce.

Vojtěšská huť byla založena roku 1854 Vojtěchem Lannou. Čtyři šachtové vápenné pece byly v areálu bývalé Vojtěšské huti postaveny v letech 1927 až 1929. V roce 1975 byl ukončen její provoz. Dnes vše pomalu chátrá.

Památník na místě osady, kterou 2. května 1945 vypálili ustupující němečtí vojáci a popravili čtyři zdejší obyvatele po přestřelce s partyzány. Od roku 1950 zůstaly samoty neobydleny, zbylé dva domy byly strženy roku 1961.

Původně gotická stavba z 14. století, postavena za Jana Lucemburského. Od poč. 15. stol. se majítelé rychle střídali. Opuštěna počátkem 17. století. Na konci 18. století přeměněna Mansfeldy v sýpku – poté už se vzhled a využití stavby nezměnil.

Varhaníkovnou ve Zlonicích je historická barokní budova z roku 1759, nedílná součást Památníku Antonína Dvořáka. Stojí v těsném sousedství hlavní budovy Památníku. Je v ní památník varhaníka a učitele Antonína Liehmanna a dalšího rodáka, skladatele, cestovatele a mořeplavce Eduarda Ingriše.

Archeologicky zkoumané opevněné hradiště či kultovní objekt na Velkém Kosíři. Při hradišti mohylové pohřebiště baalberské kultury z období eneolitu asi 3 700-3 200 let př. n. l. Lokalita Varhany, Boří a Nad Ostichovcem.

Rozhledna vysoká 12 m (639 m.n.m.). V l. 1891-1902 zde byla dřevěná konstrukce s plošinou (Spol. pro České středohoří). R. 1927 postavena 4m kamenná podezdívka a 10m dřevěná věž, stála do 70. let 20. stol. R. 1972 upevněna nová ocelová rozhledna.

První zmínka o vsi pochází z r. 1141 z listiny biskupa Zdíka. Po třicetileté válce byl Varhošť osídlen německým obyvatelstvem, které bylo po 2. světové válce odsunuto. V r. 1947 začleněn do vojenského újezdu Libavá a následně poničen. Dodnes tu zůstaly zbytky domů.

Kamenná část někdejšího větrného mlýnu holandského typu, postaveného kolem roku 1870. Po roce 1945 zchátral do stavu ruiny obvodových zdí, od roku 1975 postupně upravován na obytný dům. Tomuto účelu slouží dodnes.

Zbytky zdiva hradu, založeného zřejmě v pol. 14. st. Vartemberky, poté patřil po r. 1378 Škopkům z Dubé a v l. 1401–1465, kdy je uváděn naposledy, opět Vartemberkům. Patrné zbytky předhradí a jádra s valy, příkopy a zbytkem nároží paláce.