Výsledky hledání míst

Tvrz na tomto místě je zmiňována již v 15. stol., v 16. stol. byla provedená velká přestavba. R. 1822 byla přebudována na pozdně barokní hospodářský dvůr v dnešní podobě. Dvůr proslul chovem koní. Od r. 1958 je objekt chráněn jako kulturní památka ČR.

Středověká vodní tvrz ze 14. stol., označována též jako hrad, ve 2. pol. 16. stol. přestavěna na čtyřkřídlý renesanční zámek. Roku 1785 přeměn v pivovar. Zámek byl v 80. letech 20. stol. do základů stržen. Dochován jen krátký úsek valů a rybník.

Těžce poškozený reliéf opevněného sídla, patrně sloužící pro obranu a uložení vytěženého zlata v okolí.

Sotva znatelné terénní pozůstatky tvrziště se zcela zaniklou tvrzí, jejíž vznik nezachycují žádné prameny a jedinou starší relací je zmínka o Petrovi ze Štítné z roku 1374. Dnes je celé tvrziště neproniknutelně zarostlé.

V r. 1446 již nějakou dobu vlastnili tehdejší Šilperk bratři Pardus a Bohuš z Drahanovic, kteří už mohli na této tvrzi sídlit. Stejně jako v letech 1447 - 1464 Hynek ze Zvole a v roce 1466 Hroch z Přeboz. Ke konci 16. století bylo sídlo pravděpodobně opuštěno. Dodnes po něm nezůstaly žádné pozůstatky.

Opevněná středověká formace, pravděpodobně předchůdce hrádku Šilperku, snad původní sídlo pozdějšího lapky Ješka ze Šilperku. Sídelní doba asi pouze první pol. 14.století. Písemné prameny k hrádku neznáme, ani jeho přesnou souvislost s vedlejšími středověkými lokalitami.

Dochovaný areál stodol na obvodu hrazeného města, který se dochoval díky pauperisaci Kouřimi v 19. století. Zejména na severu hradebního okruhu vytvářejí stodoly dosud souvislou ulici, v jiném českém městě neexistující. Přes svůj architektonicko-historický význam prakticky bez památkové ochrany.

Zřícenina skal. hradu. Přip. r. 1431 jako maj. Beneše z Vartemberka. R. 1453 zmiň. jako manské sídlo. Brzy poté zřejmě zanikl. R. 1760 zde zřízena poustevna, fungující do r. 1773. Hrad byl zal. na strmém pískovcovém suku, od něhož získal i své jméno.

Pozdně barokní jednopatrový trojkřídlý zámek, byl vybudován v roce 1760 hrabětem Karlem Josefem z Palmů na místě staršího hospodářského dvora. Knížata z Palm-Gundelfingenu jej drželi až do r. 1841.

Bývalá černouhelná těžní štola Hubert na jihovýchodním úbočí kopce Landek v Koblově. Započala být hloubena r. 1835. Dosáhla hloubky 160 m. Zlikvidována ještě v 19. století.

Zpřístupněnou středověkou štolu Johannes u Božího Daru, kde se dolovaly měděné a především cínové rudy, si mohou návštěvníci prohlédnout v letním období po předchozí rezervaci. Prohlídka je fyzicky náročná a je zajišťována ve dvou trasách. Štola je od r. 2019 součástí památky UNESCO.

Štola budována jako odvodňovací pro výše položené doly v 30.-50. letech 19. stol., ale nedokončena. Vyhloubeno jen 250 m z plánovaného 1 km. Sloužila jako zdroj vody pro místní lázně, koksárny a briketárnu, nyní zásobuje jen vodotrysky. V letech 2010-2011 opravena její vstupní část.

Stará důlní šachta s portálem datovaným r. 1889 a systém chodeb po těžbě krystalického vápence v letech 1889-1910. Dnes chráněné území vyhlášené 1.1.1985 ONV v Klatovech o rozloze 0,04 ha. Nejvýznamnější zimoviště netopýrů v západních Čechách.

Bývalá černouhelná štola zvaná Nový v těžební oblasti někdejšího dolu Anselm, dnes Hornické muzeum OKD. Hloubena od r. 1803. Konečná hloubka dosáhla hodnoty pouhých 150 m.

Původně dědičná štola vyražená od jižního úpatí Mědníku sloužila později vzhledem k minimální potřebě odvodňování přímo k těžbě rud, používaných především k výrobě modré a zelené skalice. Težba zastavena r. 1840. Veřejnosti zpřístupněna v l. 1910–14, r. 1994 a 2007. V současnosti není přístupná.