Výsledky hledání míst

Vysoký kamenný pozdně gotický pranýř z roku 1549 sloužil pro vykonávání práva v Hořicích a sousedních vsích v majetku vyšebrodského kláštera. Na jeho podstavci jsou umístěny dvě kamenné mísy, které sloužily pro odměřování desátku poddaných.

Prášilské jezero patří mezi pět ledovcových jezer ležících v hlubokých lesích na české straně Šumavy. Leží v nadmořské výšce 1080 m a má rozlohu 3,7 ha při maximální hloubce 15 m. Je celoročně přístupné z Prášil po červené značce pro pěší, cyklisty, příp. lyžaře.

Prašivka je tabulové návrší turonského původu, které je součástí Východolabské tabule. Pro odbornou veřejnost je známé díky tomu, že zde bylo potvrzeno mladohalštatské i středověké osídlení a usuzuje se, že se mohlo jednat o hradiště nebo jinak opevněné místo, jehož val se však nedochoval a jediným důkazem tak zbývá objevený žlab pro palisádu.

Opevněné hradiště o rozloze asi 6 hektarů bylo osídleno zřejmě v průběhu doby bronzové. První nálezy získány při těžbě písku. V 60. a 70. letech 20. stol. proběhl archeologický průzkum. V letech 2000-2002 byly při letecké prospekci zjištěny příznaky dvou zaniklých obloukových příkopů.

Ve vsi stála tvrz, která se uvádí pouze v r. 1464, kdy ji, již jako pustou, koupil s dvorem a pustou vsí Opatovicemi Jan z Morkovic. Po tvrzi se nedochovaly žádné pozůstatky a neví se ani, kde stála.

Zchátralý barokní zámek. Za hraběte Martina Allemana z počátku 18. stol. je první zpráva o zámku, svobodný pán ze Stillfriedu na Terešově v letech 1815–1832 patrový zámek snížil a přestavěl do dnešní podoby. Dnešní fasáda z nedávné doby.

Největší přirozená skalní brána na našem kontinentu. Je výsledkem milióny let trvajícího zvětrávání v méně odolné části skalního masívu, tvořeného kvádrovými pískovci turonského stáří. Rozpětí oblouku u dna 26,5 m, výška otvoru 16 m. Přístupné jsou skalní vyhlídky v bezprostředním okolí.

Zřícenina hradu z 1. pol. 14. stol. Za majitelů Mašťovských z Kolovrat v 1. pol. 15. stol. dostal hrad dnešní podobu. R. 1523 získali panství Lobkovicové, opustili hrad v 16. stol.

Zámek poprvé zmiňovaný v roce 1750. Prodán v dražbě v roce 1754 Janu Václavu Vejvodovi. V jeho držení do roku 1800. Po r. 1945 sloužil jako kanceláře, pošta a knihovna. Dnes v soukromém vlastnictví.

Stavba chrámu byla zahájena v r. 1931 za biskupa Gorazda II. podle Eduarda Brosingera z nedaleké Senice na Hané. Stavbu řídil archimandrita Andrej Kolomacký. Chrám ustanoven jako farní a 14. srpna 1932 slavnostně vysvěcen. V r. 1991 byl u chrámu založen ženský monastýr.

Pravoslavný chrám sv. Barbory vznikl v 16. století jako protestantský a do barokní podoby byl přestavěn koncem 17. století. Od 90. let 20. stol. slouží pravoslavné církvi. Objekt je od roku 1958 chráněn jako kulturní památka.

Chrám emeritního kněžského domu stavěl od roku 1730 P. I. Bayer, dokončil ji osm let nato Kilian Ignatz Dientzenhofer. Kostel zrušen 1783, následně skladiště. Oprava pro pravoslavné 1933–34. V červnu 1942 poškozen při bojích s čs. parašutisty, kteří se zde ukrývali po atentátu na Heydricha.

Pravoslavný chrám byl postaven v l. 1934-1935. Jeho stavbou vyvrcholily náboženské spory, kdy část katolíků s farářem J. Žídkem přestoupila nejprve k církvi husitské a r. 1935 k pravoslavné církvi. Stavbu inicioval Josef Žídek. Stavitel chrámu není znám, ale usuzuje se na architekta Huberta Austa.

Pravoslavný chrám byl postaven v rusko-byzantském stylu v l. 1946–48 archimandritou Andrejem jako památník obětí II. sv. války, zejm. vladyky církve Gorazda, popraveného nacisty za napomáhání výsadkářům, kteří provedli atentát na R. Heydricha. V interiéru větší množství ostatků svatých a ikon.