Turistické cíle v okolí obce Těnovice

Mohutná boží muka z pískovce. Pochází z doby kolem roku 1800. Toskánský sloup na vrcholu s koulí a kovovým křížkem. Památkově chráněno.

První buddhistická stúpa v Česku postavena a inaugurována r. 2014. Stojí v areálu centra Diamantové cesty. Vnitřek svatyně symbolicky naplněn soškami, texty a relikviemi. Stúpa je veřejné meditační místo, které návštěvníci obcházejí po směru hodinových ručiček, což má pozitivní vliv na mysl.

Mohyla s křížem na vrcholu připomíná decimaci Madlonova jízdního pluku, která proběhla 14. 12. 1642. Byla trestem za útěk pluku z bitvy u Breitenfeldu 2. 11. 1642. Exekuci vylosovaných vojáků provedl kat Jan Mydlář mladší. Mohyla z 19. stol. stojí na místě údajného hromadného hrobu obětí popravy.

Po tvrzi se dochoval především klenutý suterén v domě č.p.5. Prvním, kdo použil přídomek „z Hrádku“ byl v roce 1384 Heřman z Nečtin. Protože byla tvrz na zemské stezce, byla pravidelně v ohrožení. V 16.století je již tvrz pustá.

Národní přírodní rezervace Chejlava na severovýchodním svahu Bukové hory na jižním Plzeňsku chrání již od r. 1933 staré a druhově bohaté bučiny s bohatým bylinným patrem jako nejcennější území s přirozenými lesními ekosystémy bučin, suťových lesů a olšin.

Hrad byl rozbořen a vypálen r. 1352 výpravou Karla IV., který tak zasáhl proti Rožmberkům, kteří narušovali mír spory s rakouskými velmoži a pány z Landštejna. Není jisté, s kterým z bezejmenných hradů v oblasti lze tuto zprávu spojit.

Barokní zámek byl postaven někdy počátkem 17. stol. Kryštofem Kokořovcem jako renesanční tvrz. Roku 1685 se majitelem stává Marek Josef Lenoy, který nechává tvrz přestavět na barokní zámek. Po válce zde bývala škola.

Budova čp. 92, nazývána starý zámek, je barokního původu, pravděpodobně z konce 17. až první poloviny 18. století. Budova sloužila pro ubytování panského správce statku. Později se správcovské sídlo přesunulo do nového zámku. V objektu jsou dochované klenby a černá kuchyně.

Děkanství bylo postaveno v letech 1728–35 podle návrhu Giacoma Antonia Cannevala ve vrcholně barokním slohu v prostoru bývalého kláštera a městského hradu. Po požáru v roce 1784 bylo děkanství přestavěno v jednodušším, pozdně barokním slohu. V této podobě se budova dochovala prakticky dodnes.

Fara byla ve Spáleném Poříčí už od středověku. V r. 1620 vyhořela. Za několik let byla nahrazena provizorní dřevěnou a později novou zděnou budovou. Současná barokní podoba pochází z přestavby v roce 1780. Roku 1792 byla poříčská fara povýšena na děkanství. Správě farnosti slouží budova dodnes.

Zámek postavený Maltézskými rytíři ve druhé pol. 18. stol. v barokním slohu podle plánů stavitele Jana Palliardiho v areálu bývalého hospodářského dvora, snad na místě bývalé tvrze, po které zbyly pod zámkem klenuté sklepy.

Hrad byl poprvé zmíněn r. 1390. Drželi ho synové Dobrohosta z Ronšperka. Po r. 1459 se jeho majitelé střídali a hrad pustl. V 16. stol. byl již pustý. Je jedním z mála zaniklých sídlištních komplexů, jejichž součástí je i hrad. Zachovány jsou zbytky zdí.