Turistické cíle v okolí obce Vysoký Újezd

Daliborka je válcová pevnostní věž postavená v r. 1496 za vlády Vladislava Jagellonského Benediktem Rejtem jako součást severního opevnění Pražského hradu. Sloužila jako vězení. Před požárem r. 1781 byla o dvě patra vyšší, po opravě zpřístupněna veřejnosti.

Kamenná 12 m vysoká rozhledna na vrchu Děd u Berouna, postavená za 5 měsíců v roce 1893, byla první rozhlednou Klubu českých turistů. Na ochoz volně přístupné vyhlídkové plošiny vede 56 schodů.

Barokní areál děkanství z počátku 18. století, postavený na místě gotické fary, ze které se prý dochovaly valeně sklenuté sklepy. Na fasádě pamětní bronzová deska Josefu Antonínu Seydlovi od sochaře Z. Dvořáka. Na zahradě pozdně barokní kaple s hranolovou věží.

Terénní zbytky hradu. Postaven Štěpánem z Tetína před r. 1338, zanikl ještě ve 14. století. Počátkem 16. stol. zříceniny pobořeny při zkoušení nových pražských děl. Koncem 17. století ještě stály výrazné zříceniny zdí, dnes se tu nacházejí pouze reliéfní obrysy staveb a hradeb.

Renesanční dům ze 16. století na místě dvou gotických domů ze 14. století. Dům postupně vlastnili Šlikové, Lobkowiczové, Martinicové, Kolowratové, Dietrichsteinové. Na začátku 19. století byl palác rozdělen na několik bytů.

Nejde o klasickou rozhlednu, ale soubor tří dřevěných vyhlídkových plošin umožňujících výhled do výběhu koní Převalského, části chovu pražské zoologické zahrady. Objekty jsou volně přístupné od jara 2021. Nejvyšší je na severní straně oplocení.

Jedno z nejznámějších a přírodovědecky nejcennějších chráněných území Prahy. Je to skalnatá a hluboká soutěska Šáreckého potoka, která vznikla postupnou vodní erozí. Jedná se o nejstarší horniny, předprvohorního stáří, na území Prahy, jejichž stáří se odhaduje na 800 mil. let.

Velmistr Křižovníků Hynek Berka z Dubé r.1505 na místě tvrze postavil renesanční zámek. R.1639 vypálen Švédy. R.1679 znovu vystavěn a přistavěna kaple sv. Judy Tadeáše. R.1779 znovu vyhořel, vystavěn pozdně barokně. Po r.1990 postupně rekonstruován.

Zaniklá tvrz v Dobrovízi měla jen krátkou historii. Prvně je doložena r. 1400 při prodeji vsi a zanikla někdy v průběhu husitských válek, protože po jejich skončení již není zmiňována. Nedochovaly se po ní žádné stopy a není známo, kde přesně stála.

Branický dvůr získali dominikáni od císaře r. 1625, po zničení Švédy r. 1648 obnoven r. 1761 na čtyřkřídlý objekt s nárožní dvoupatrovou zvonicí. Ve spodní části věže reliéf ukřižovaného Krista. Od 2. světové války do r. 2014 dvůr chátral, nový nájemce má areál upravit na pivovar a restauraci.

Renesanční palác na místě starších objektů spojených pány ze Šternberka, za Rudolfa II. sloužil k ubytování pážat, raně barokní úpravy Carla Luraga z r. 1666, upraven klasicistně a novodobě.

Vrcholně barokní dům z r. 1710 podle projektu K. Dientzenhofera. Pozdně klasicistní přístavba z r. 1864 ve dvoře. Na nároží je socha sv. Josefa s Ježíškem od F. Geigera z let 1709–14. Ve 2. patře se dochovaly barokní malované trámové stropy.