Turistické cíle v okolí obce Rtyně nad Bílinou

Pomník obětem I. sv. války byl vztyčen dne 24.6.1928. Desky nesou jména padlých v bojích v Srbsku, Rusku a Itálii i těch, kteří zemřeli na následky válečných útrap po návratu do vlasti. Zchátralý pomník byl díky místním občanům a za podpory města Litvínov obnoven a slavnostně odhalen dne 30.5.2012.

Pomník u silnice v Malém Háji připomíná tragickou událost z 11.6.1945, zastřelení deseti rukojmí z řad místních Němců. Byl to akt neadekvátní odvety za postřelení českého vojáka příslušníky SS. Památník byl postaven na místě hromadného hrobu obětí.

Dne 10. 2. 1879 došlo v důsledku zanedbání zásad bezpečnosti těžby na dole Döllinger severně od Duchcova k průvalu teplických léčivých vod, při kterém zahynulo 21 horníků. Jejich pomník stojí v jižní části starého městského hřbitova.

Mramorový pomník obětem válek z let 1848 a 1866 nechal r. 1898 vytvořit Sbor vojenských vysloužilců v Chudeříně. R. 2008 byl pomník v havarijním stavu sejmut. Díky skupině nadšenců v čele s p. Josefem Čtvrtníčkem a s pomocí města byla vytvořena a dne 30.4.2010 slavnostně odhalena replika pomníku.

Pomník z r. 1911, znovu instalovaný o 80 let později, připomíná německého středověkého básníka, který se podle některých spíše romantických teorií narodil v Duchcově. Autorem sochy básníka sedícího na kameni ve stínu stromu je vídeňský J. Scholze.

Tábor 29 byl místem určeným k "převýchově" zaměstnanců hydrogenačního komplexu STW. Postavili jej v dubnu 1941 pro muže a později i pro ženy mezi hlubinným dolem Herkules a původní silnicí do Litvínova. Zničili ho britští letci nočním náletu 16.1. 1945, ale zachovaly se z něj zbytky staveb i požární nádrže.

Protistřepinový kryt, něm. Splitergraben, byl postaven počátkem čtyřicátých let 20. století na ochranu před střepinami bomb a protileteckých granátů během spojeneckých náletů na petrochemický závod Hydriewerke. Kryt byl vybudován pod úrovní terénu, podlaha byla betonová, stěny a strop z cihel.

Zbytek původního koryta řeky Bíliny se nachází nedaleko mosteckého železničního nádraží. Tok říčky byl přeložen spolu s dopravními komunikacemi a inženýrskými sítěmi v 70. letech 20. století při bourání starého města Mostu.

Mostecký vrch Resl, vysoký 413 nad mořem, byl osídlen již ve středověku a první zmínka o zdejším dvoru pochází z roku 1290. Je nejzápadnějším kopcem Českého středohoří.

Vila továrníka Heinricha C. A. Rieckena vznikla secesní přestavbou pův. klasicist. domu, provedenou kolem r. 1910 arch. Adolfem Schwarzerem. R. 1926 balkony zastřešeny dřevěnou přístavbou (Rudolf Knie). Dům byl velice moderně vybavený. R. 1946 rodina odešla do Německa. Dnes opuštěná budova chátrá.

Rozsáhlá zřícenina významného hradu postaveného koncem 13. století Borešem Hrabišicem. V průběhu 16. století zcela zpustl.

Skalní město se zbytky letohrádku post. v první polovině 19. stol. opatem oseckého kláštera Salesiem Krügerem, který se velice zajímal o krušnohorskou přírodu. Od sedmdesátých let minulého století je využíván horolezci a roku 1986 přírodní památkou.