Turistické cíle v okolí obce Ludvíkov pod Smrkem

Kovový kříž vsazený do poměrně masivního kamenného podstavce klasicistních tvarů a výzdoby stojí v západní části vsi u někdejšího mlýna a cihelny. Jako rok jeho vztyčení udává literatura rok 1772, jako objednatele Kajetána Sommera. Na vlastním kříži chybí jakákoli známka datace.

Sousoší Piety stálo původně poblíž křižovatky dnešních ulic Míru a Okružní. Na dnešní místo bylo pravděpodobně přeneseno ve 20. letech 20. století, aby uvolnilo staveniště domu č. p. 35. Nízký původní podstavec svádí k domněnce, že stanovištěm sousoší bylo zábradlí mostu před bývalou Dolní branou.

Původně renesanční budova, postavená u městských hradeb nákladem Kathariny Schlick von Redern roku 1607 zahrnuje kapli v jižní a obytnou část v severní části. Současná podoba vychází z přestavby, provedené po požáru roku 1797.

Pozůstatky horské silnice, jež byla vybudována r. 1891. V r. 1958 byla poškozena povodněmi a v letech 1998–1999 byla opravena. Dnes je turistickou trasou využívanou v létě cyklisty a v zimě lyžaři.

Původní malý gotický hrad oválného tvaru postavený v první čtvrtině 14. století svídnicko-javorským knížetem Bernardem jako strážní hrad na důležité hraniční stezce. V 16. stol. přestaven na zámek, další velké úpravy proběhly v 18. století.

Usedlost z počátku 19. století sestává z obytného domu s hrázděným patrem a celohrázděné průjezdní stodoly. Oba objekty od sebe odděluje cesta do nedaleké Saně. Zejména stodola je unikátně dochovaný hospodářský objekt v rámci českého pohraničí.

Vodopád Velký Štolpich, zvaný také podle potoka Černý Štolpich, je soustava vodopádů, které dohromady překonávají skalní stěnu vysokou 30 m. Leží v bezprostřední blízkosti hranice největší části národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny, od r. 2021 památky UNESCO.

Ves byla sídlem drobné šlechty nejméně od 13. století, původní vladykové byli snad srbského původu. Nejpozději od 16. století velký dvůr na západním okraji obce, mnohokrát přestavovaný. Po roce 1945 zchátral, po roce 1990 vrácen dědicům předválečných majitelů a opraven jako ekologická farma.

Původní farní kostel Panny Marie nad centrem Seidenbergu (Zawidówa) byl po požáru města v letech 1776–78 nově postaven jako rozlehlá pozdně barokní protestantská svatyně. Při bojích v závěru II. světové války byl těžce poškozen a následně demolován s výjimkou věže. Ta byla opravena v letech 2001–02.

Asi 200 m široká šíje pahorku, obtékaného téměř dokola říčkou Smědou, byla prokopána nejprve železniční tunelem, později přívodním kanálem vodní elektrárny, umístěné severozápadně od něj. Na ni navazuje malá přehrada z roku 1922, kde začíná přívodní kanál elektrárny ve Vísce.

Průtočná vodní elektrárna na pravém břehu Smědé, postavená v letech 1918–22. Napájena přívodním kanálem z přehrady pod elektrárnou Harta (viz heslo). Celkový instalovaný výkon tří původních turbin činí 500 kW. Po povodni 2010 rekonstrukce regulační techniky a rozvaděčů.

Přehrada vystavěná v letech 1902 – 1905 "Vodním družstvem k regulování říčních toků a ke stavbě přehrad v povodí Zhořelecké Nisy" podle projektu Ing. Intze z Cách a dr. Lepply z Berlína.