Turistické cíle v okolí obce Radvanec

Barokní pískovcové sochy P. Marie a sv. Jana Evangelisty a kříž ze skupiny Kalvárie. Sochy pocházejí ze 17. stol., kříž s Kristem z 19. stol. Provedení v životní velikosti. Sousoší zapsáno do státního seznamu kulturních památek r. 1965.

Sousoší Krista v Jordánu pochází z r. 1730. Kdo a kdy dal sochu zhotovit, známo není. Vandalsky poničena zejména počátkem 50. let 20. stol. V letech 2014 a 2015 restaurace sousoší. Originál sochy pak umístěn v Mimoni v prostorách Božího hrobu a kopie zrekonstruovaného sousoší na Tyršově náměstí.

Alegorie Neposkvrněného početí Panny Marie – Immaculaty. Dílo vzniklo kolem roku 1750. Autor je neznámý. Původně socha stála na náměstíčku pod Kostelním vrchem. Originál pískovcové sochy byl v roce 2000 uložen v prostorách Božího hrobu v Mimoni. Sousoší památkově chráněno od roku 1965.

Barokní sousoší sv. Jana Nepomuckého mělo svoje původní místo na kamenném mostě přes řeku Ploučnici v Hrnčířské ulici (most je v písemných pramenech prvně zmiň. r. 1586), sousoší bylo vytvořeno v 2. pol. 18. stol., později, patrně r. 1882 (nahrazení mostu železným) bylo přeneseno ke kostelu.

Pískovcové barokní sousoší sv. Jana Nepomuckého stojí naproti faře. Na přední straně v oválné kartuši reliéf svržení sv. Jana Nepomuckého do Vltavy. Na volutovém soklu socha světce vynášeného z řeky dvojicí andělů. Sousoší ve stylu pozdního baroka až rokoka. Zapsáno do seznamu památek v r. 1965.

První písemná zmínka o Mařenicích je z roku 1372. Trojice soch stojí na křižovatce u hospody. Jde o sochy ukřižovaného Krista, sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého. Materiál pískovec. Autorem je sloupský sochař Josef Max.

Rozhlednu (14 m, 460 m n. m.) nechal postavit v l. 1884–1885 Severočeský exkursní klub dle návrhu arch. Gottlieba Albera. Byla oblíbeným výletním místem. Několikrát byla poničena bouří nebo bleskem, vždy však opravena. Po r. 1945 ponechána chátrání. R. 1997 změněna na vysílač, nepřístupno.

Skromné zbytky jednodílného hrádku s nejsnými počátky. Poprvé zmiňován v souvislosti sVartenberky a Lemberkem. 1431 byl Lužičany vypálen. Několikrát obnoven, avšak 1467 dějiny hradu definitvně končí.

Hřbitov založen údajně v 15. století, z cca 140 dochovaných náhrobků nejstarší datován do roku 1682. Poslední pohřeb 1905, roku 1939 částečně zdevastován, dnes relativně citlivě zrekonstruován. Výjimečně dochované židovské pohřebiště v severočeském prostoru s několika vrstvami pohřbů nad sebou.

Druhá nejstarší železná rozhledna v Česku na vrcholu Studence severovýchodně od České Kamenice. Po téměř totální devastaci proběhla v letech 2007–2009 úplná obnova spojená s částečnou obměnou prvků konstrukce. Od června 2009 opět volně přístupná.

Zámek přestavěný z tvrze, doložené k r. 1505 za Viléma z Illburka. Po r. 1575 rozšířena renesančně a po r. 1655 raně barokně na sídlo litoměřických biskupů. Čtyřkřídlá budova chráněná příkopem obsahuje zdivo gotické a renesanční fáze tvrze.

Zříceniny skalního hradu ze 14. stol., založeného zřejmě pány ze Svojkova. V pol. 16. stol. za Elsniců opuštěn, v období romantismu upraven jako letohrádek při zámku. Dochoval se skalní suk se světničkami, průchodem a schody a zbytky zdiva paláce.