Turistické cíle v okolí obce Oloví

Terénní náznaky keltského tvrziště z doby bronzové. Naposledy osídlené ještě ve 13. stol.

Původně barokní hřbitovní kaple na starém městském hřbitově, postavená roku 1719. Pozdně barokně přestavěna v letech 1772–74 arciděkanem Karlem Müllerem. R. 1772 vyzdobena freskami Eliáše Dollhopffa. Vyhořela roku 1874. Rekonstruována v pol. 90. let 20. století. Dnes slouží pravoslavné církvi.

Barokní obdélná stavba z r. 1776 se sedlovou střechou, krytou eternitovými šablonami. Zadní část zaoblená. Nad vchodem malý sanktusník bez zvonu, s kovaným křížem. Dveře (jen mříž) a okna chybí, zachována pískovcová ostění. V chudém interiéru pouze jednoduchá výzdoba. Zchátralá kaple čeká na opravu.

Drobná barokní stavba z roku 1744 před bývalou Dolní branou připomíná dvojí obsazení města Francouzi, které Loket přestál bez úhony. U kaple terasa se sochou sv. Jana Nepomuckého, původně z Jánského mostu.

Kamenná kašna, snad z konce 17. století. Socha sokolníka – podle pověsti zakladatele města – je z roku 1674, nádrž je typově podobná zámecké kašně z let 1672–1673. Na náměstí byla umístěna až v roce 1717. Kašna připomíná chmelařskou tradici Sokolovska – sloup je zdoben chmelovými výhonky.

Klášter vybudoval Jan Hartvik Nostic pro řád kapucínů v l. 1663–67. Svému původnímu účelu sloužil do r. 1950, kdy byl zlikvidován státní bezpečností. V 50. letech v něm sídlila armáda a po ní Městský podnik bytového hospodářství. Kostel sloužil jako sklad, v současné době hledá nové využití.

Komplex barok. kostela Nanebevzetí P. Marie a sv. Maří Magdaleny s klášterem křižovníků byl vybudován na místě staršího kostela v l. 1687–1728 dle plánů Kryštofa Dientzenhofera. Vyhlášené poutní místo. Bohatá, převážně barok. výzdoba i výbava, vytvořená výjimečnými umělci. Rekonstrukce v l. 2009–11.

R.1817 objeven Solný pramen a pak pramen Luční. Oba zakryty dřevěnými pavilóny. Stavba nynější kolonády provedena v l. 1839-43 plzeňským stavitelem Filousem. Pozdně klasicistní stavbu zapadající do parkového prostředí tvoří tři v ose propojené pavilony. Dominantním je převýšený centrální pavilon.

Farní kostel Božího Těla v Kraslicích je monumentální trojlodní novorománská bazilika z let 1892-1896 se soudobým vybavením většinou z dílny Ferd. Stuflessera z tyrolského St. Ulrichu am Pillersee. Z původního kostela je barokní krucifix, dvojice andělů světlonošů, mosazný lustr a trojice zvonů.

Římskokatolický novorománský kostel v Bublavě (dříve Schwaderbach) byl postaven v letech 1886-1887. V letech 1908-2001 byl kostelem farním, nyní je kostelem filiálním ve farnosti Kraslice s pravidelnými bohoslužbami. Vnitřní vybavení pochází z doby stavby kostela.

Barokní kostel stojí na místě původního kostela, který byl postaven patrně ve 13. stol. cisterciáckými mnichy. Roku 1286 získal patronát nad kostelem řád křížovníků s červenou hvězdou. Řád nechal kostel zbourat a v l. 1721–1727 vystavěl nový barokní kostel pod vedením Jana Volfganga Braunbocka.