Turistické cíle v okolí obce Těšínov

Barokní pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého na volutovém podstavci v malém parčíku na křižovatce cest. Postavena místním farářem roku 1775. Hodnotný a autenticky dochovaný příklad sochy světce v lidovém prostředí - obliba jeho kultu v 18. století. Památkově chráněná.

Socha z mušlového vápence na rozcestí ve vyvýšené jižní části vesnice. Pochází z roku 1767 - letopočet je vytesán v zadní části sochy světce nad podstavcem. Vytesána v životní velikosti, klasickém postoji v kontrapostu a oděna v typickém šatu. Obehnána kuželkovou balustrádou; na boku almužní sloup.

Barokní socha světce v parčíku jihozápadně od vstupu do kostela sv. Mikuláše. Stojí na členěném architektonickém soklu s oválnou kartuší. Figura světce je vytesána v kontrapostu v mírně podživotní velikosti; zobrazen je v typickém oblečení a s obvyklým atributem. Pochází z 18. století.

Socha stojí přibližně uprostřed hráze Královského rybníka směrem k vodě. Sokl s malým výklenkem a s datací 1731, samotná socha je až z 1. poloviny 19. století; hráz se stromořadím ze 16. století. Socha i hráz - jako technická památka - památkově chráněné.

Zřícenina hradu. Založení hradu nejasné (falešná listina datována r. 1265). Nejstaršími známými majiteli hradu jsou pánové z Velešína. Beneš z Velešína prodal Sokolčí r. 1387 Oldřichovi z Rožmberka, který hrad, snad později, připojil k Novým Hradům. R. 1541 hrad pustý.

Pískovcové sousoší sv. Jana Nepomuckého s anděly vzniklo pravděpodobně mezi lety 1730–1740. Jeho autorství není jisté, dle podobnosti se stylem M. F. Jäckela je připisováno regionálně významnému sochaři Josefu Dietrichovi. Sousoší tvoří jednu z dominant náměstí a je od roku 1958 památkově chráněno.

Sousoší významně dotváří nástupní prostor k hlavnímu vchodu do kláštera a sousedního klášterního a farního kostela sv. Petra a Pavla. Na podstavci s podnoží a římsou je vztyčen kamenný kříž s krucixem a sochou P. Marie Bolestné. Kolem je kamenná balustráda. V kartuši na podstavci letopočet 1751.

Stará a Nová řeka je národní přírodní rezervace na Třeboňsku vyhlášená r. 2013 na rozloze 8,13 km². Chrání protáhlé území podél toku řeky Lužnice a kanálu Nová řeka v délce asi 11 km. Rezervace je přístupná po značených cestách od Třeboně, Stříbřeckého mostu, Lutové nebo Chlumu u Třeboně.

Dřevěná studánka s kamennou nádržkou a oplechovanou sedlovou stříškou. Stojí nad pramenem sv. Anny, podle pověsti z roku 1556 s léčivou vodou. Nedaleko nad ní stojí ve svahu pod silnicí výklenková kaple sv. Anny.

Ve svahu pod silničkou u potůčku nedaleko výklenkové kaple sv. Voršily. Studna na prameni z betonových skruží, z níž přebytečná voda vytéká trubkou do potůčku. Pramen dal podnět k vzniku lázní sv. Voršily po r. 1685, které později postupně zcela zanikly. Poslední doložená investice r. 1721.

Tvrz připomínaná poprvé roku 1411 prošla v 16. století důkladnou renesanční přestavbou. Od roku 1633 sloužila hospodářským účelům, po II. světové válce zchátrala až ke zřícení severního křídla a současné devastaci ostatních částí objektu.

Původně panský ovčín z roku 1648, rozšířený v roce 1847. V roce 1847 vyrostl na jeho místě buquoyský panský dvůr (stavitel Karel Bonaventura hrabě Buquoy - manželka Filipína - po ní název Philippinenhof) a v průčelí obytná budova, zvaná zámeček. Hospodářský dvůr i v současnosti. Soukromý majetek.