Turistické cíle v okolí obce Brázdim

Rokoková socha sv. Markéty pochází z r. 1763 a stojí na okraji parku na návsi. V roce 1943 prošla rozsáhlou opravou. Zapsána v roce 1958 jako nemovitá památka.

Pískovcová socha světce vznikla nákladem Marie Terezie Savojské a Tomáše Emanuela Savojsko-Carignanského mezi lety 1725-30. Jejím autorem je významný regionální barokní sochař Jan Jiří Šlanzovský (její autorství bylo mylně připisováno dílně M. B. Brauna) Upravena byla r. 1795, restaurována 2014.

Barokní socha sv. Šebestiána z první pol. 18. století od neznámého autora. Původně stávala u domu U Harantů na Starém Městě pražském, který byl zbořen r. 1884 v souvislosti se stavbou Staroměstské tržnice. Na současné místo ji nechal přenést tehdejší kanovník vyšehradské kapituly Mikuláš Karlach.

Socha byla původně sochou sv. Floriána. Nestála v Klecanech, ale v Přemyšlení. Byla k nepoznání sešlá a při opravě předělána na sv. Václava. K přenesení sochy do Klecan došlo r. 1896. Restaurována v letech 1984-1985.

Bronzové sousoší na horním konci Václavského náměstí. Sochám českých světců sv. Ludmile, sv. Anežce, sv. Prokopovi a sv. Vojtěchovi dominuje jezdecká socha knížete sv. Václava. Autorem díla z r.1912 je J. V. Myslbek.

Socha sv. Václava původně stála v Praze na Uhelném trhu. Ve Větrušicích umístěna roku 1898. V čelní straně dříku je zapuštěna deska z mramoru se sekaným nápisem. Pískovcová socha znázorňuje stojícího světce. Socha stojí na vysokém podstavci. Socha památkově chráněna od r. 2013.

Pískovcové sousoší sv. Jana Nepomuckého v Předměřicích nad Jizerou je barokní dílo, které pochází z roku 1720.

Pískovcové rokokové sousoší z roku 1752, autorem je Jan Antonín Quitainer.

Sousoší astronoma, astrologa a alchymisty Tychona Brahe (1546–1601) a matematika, astronoma a astrologa Johanna Keplera (1571–1630) od akademického sochaře Josef Vajce bylo r. 1984 odhaleno před Gymnáziem Jana Keplera, které bylo postaveno na místě Kurzovy vily, kde oba astronomové v Praze bydleli.

Na místě nejstarší dochované synagogy v Praze, zvané Stará, byla jako poslední svatostánek v původním Židovském městě postavena podle projektu Ignáce Ullmanna a Josefa Niklase po roce 1868 modlitebna v maursko-španělském slohu, který jí dal jméno. Po rekonstrukci 1958–59 součástí židovského musea.

Špička, jedna ze dvou vstupních bran gotického Vyšehradu, byla monumentální a reprezentační součástí opevnění, vybudovaného Karlem IV. Zbořena v polovině 17. století. Dochovala se severní třetina přízemní části s výběhy žeber klenby středního průjezdu. K severní straně přiléhá úsek gotické hradby.

Kostel se špitálem zřídilo Staré Město v letech 1502-1504. Vysvěcen jako kostel Nejsvětější Trojice a Obrácení sv. Pavla, plný název se neujal. R. 1646 byl z bezpečnostních důvodů pobořen a r. 1657 obnoven. Zrušen r. 1787, na jeho místě areál Růžodol a později kartounka. Kostel zbořen r. 1861.