Turistické cíle v okolí obce Vraník

Poutní loretánskou kapli dala roku 1765 postavit kněžna Marie Karolína Khevenhüller-Metsch. Byla vysvěcena roku 1766 opatem Sázavského kláštera Leandrem Kramářem. Za Josefa II. byla kaple zrušena a zbořena. V roce 1873 byla na jejím místě postavena knížetem Karlem Lichnovským klasicistní kaple.

Dobře zachovalé tvrziště po tvrzi z pol. 14. století, zmiňované k r. 1536 při prodeji vsi. Roku 1546 připojena Čejky z Olbramovic ke Kácovu a bez využití zpustla. Zachovány příkopy a val, zbytky zdiva byly již úplně rozebrány.

Barokní radnice, postavená mezi lety 1715 – 1719, do dnešní podoby přestavěná v letech 1766 – 1780.

Trojkřídlý zámek na místě gotického hradu (zbytky v severním křídle), přestavěný renesančně koncem 16. století a barokně kolem roku 1672. Budovy na předhradí (bývalý pivovar) jsou převážně renesanční. Za zámkem jsou zbytky ohradní zdi kolem parku.

K založení sboru CČSH v Zásmukách došlo 11. 2.1921. Po několika letech provizorií přistoupila obec ke stavbě vlastního svatostánku. Autorem funkcionalistické stavby Husova sboru je architekt Vladimír Wallenfels. Výstavbu vedl architekt Josef Tesař v letech 1931-2. Husův sbor otevřen 6. 6. 1935.

Jednoduchá stavba ve funkcionalisticko-konstruktivistických formách byla pro potřeby sázavské obce Církve československé husitské postavena v letech 1939–41. Potřebám církve slouží dodnes. Dominanta levého předmostí jediného mostu ve městě.

Budovy sklářské osady, vzniklé po roce 1835 nad mlýnem Na Kácku, který zakoupil František Kavalír. Dochovány dvě ze tří hutí, dvě sídla majitelů, původní mlýn a řada obytných domů. Následky poválečné devastace má odstranit projekt, podporovaný Evropskou unií.

Výrazný barokní sloup s bohatou plastickou výzdobou na náměstí středočeského městečka.

Pozdně barokní pískovcová socha sv. Františka vznikla v poslední třetině 18. století, pravděpodobně v roce 1771. Postava ležícího umírajícího světce je v mírně nadživotní velikosti, u nohou mu klečí indián. Podstavec je zděný, je na něm pískovcový alianční erb. Památkově chráněna je od roku 1958.

Barokní pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1717.

Barokní socha z červeného nučického pískovce vznikla r. 1634, tedy téměř sto let před Janovým svatořečením. Světec je oblečen v tradiční roucho, v rukou drží krucifix. Na podstavci je pamětní nápis s chronogramem a reliéf s motivem svržení světce do Vltavy. Socha památkově chráněna od r. 1958.

Vrcholně barokní socha sv. Jana Nepomuckého vznikla v první třetině 18. století, někdy po roce 1723. Postava světce je v životní velikosti, celková výška památky je cca 3,5 metru. Na povrchu má socha zbytky polychromie. Podstavec je osmiboký, bez ozdob a nápisů. Památkově chráněná je od roku 1958.