Turistické cíle v okolí obce Havířov-Šumbark

Dnes zaniklý zámek byl postaven po roce 1725 Lhotskými ze Lhoty. Koncem 18. stol., byl klasicistně upraven. Kvůli havarijnímu stavu, zčásti způsobenému i poddolováním, byl v 60. letech 20. století zbořen.

Empírový zámek postavil po r. 1796 Vojtěch Gussnar z Komorné. V l. 1879-1920 v majetku Larišů. Po r. 1927 zde byla škola. R. 1947 získali zámek manželé Wnukovi a byly zde byty. R. 1973 věnován státu a upraven na hotel. Od r. 1989 v soukr. vlastnictví (hotel, restaurace). Opraven v l. 2012-13.

Radnice městského obvodu Ostrava-Vítkovice. Svou architekturou z režného zdiva dotváří ucelený komplex tzv. Nových Vítkovic. Budova z let 1901-02 podle projektu Maxe von Ferstela.

Radnice ostravského městského obvodu Slezská Ostrava. Historizující neorenesanční budova z let 1911 - 1913 podle návrhu V. Šulce nad pravým břehem řeky Ostravice.

Budova radnice s renesanční věží jejímž předchůdcem byl šenkovní dům z roku 1504.

Budova městské správy ve slezské části souměstí Frýdek - Místek vzniklá postupnou výstavbou secesní (1902-3) a funkcionalistické (1930) části. Velká rekonstrukce v 90. letech 20. století.

Budova radnice a městské spořitelny moravské části nynějšího dvojměstí z roku 1898. Po sloučení Místku s Frýdkem slouží jako škola.

Zaniklý zámek v centru obce Radvanice. Vznikl patrně v 1. pol. 19. stol v areálu staršího dvora. Nevelký klasicistní zámek zanikl po roce 1980, kdy byl i s velkou částí dvora zbořen. Na jeho místě je dnes sídlo firmy Pharmos.

Radvanická rafinerie lihu byla založená v roce 1863 Leopoldem Neumannem. Lihovar na konci války vyhořel a po osvobození byl znárodněn.

Radvanický pivovar postavený v roce 1858. Pivovar nabízel výčepní světlé i tmavé 10° a 12° pivo, pivo Ležák, Kozel a specialitu – 16° Porter. Po pivovaru zbylo dnes jen torzo, které nemá daleko k celkovému zániku.

Knížecí renesanční zámek postavený za Bedřicha Kazimíra Piastovského v l.1564-71. Poslední podoba trojkřídlého zámku s věží z přestavby z l.1899-1903. Po r. 1945 zkonfiskován Larisch-Mönnichům. V r.1976 vyhořel a v r. 1980 byl beze zbytku zbořen.

Na místě vodního mlýnu zřídil po r. 1868 textilní podnikatel A. Landsberger tkalcovnu, úpravnu sukna a bělidlo. Stávající vodní pohon byl později nahrazen kotelnou s vysokým cihlovým komínem. Po požáru v r. 1912 upravena střecha i fasáda. Po r. 1945 objekt začleněn do n. p. Slezan, s označením 06.