Turistické cíle v okolí obce Osová Bítýška

Smírčí kámen s reliéfem řeckého kříže a sekery je umístěn v jihovýchodní obvodové zdi zdejšího kostela. Stáří a původ objektu jsou bohužel neznámé.

Barokní socha sv. Jana Nepomuckého z mušlového vápence z r. 1733 je připisována místnímu sochaři Alexandru Jelínkovi. Zobrazuje světce v podživotní velikosti vzhlížejícího ke kříži, který drží v pravé zdvižené ruce. Na soklu je vyryt rok 1863, snad rok opravy. Památkově chráněná je od r. 1958.

Moderně pojatá pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého byla odhalena 17. 7. 2020. Socha byla vytvořena z iniciativy spolumajitele zámku Jana Podstatzkého-Lichtensteina a jejím autorem je akademický sochař Patrik Vlček. Socha stojí na kamenném můstku spojujícím zámek se zámeckým parkem.

Pískovcová socha v přechodném stylu vznikla kolem roku 1800. Světec v podživotní velikosti je oděn v typické kanovnické roucho s biretem na hlavě. V rukou drží krucifix, nad hlavou má svatozář z pěti hvězd. Stojí na nízkém žulovem sloupu na válcovém soklu. Socha je památkově chráněná od května 1958.

Vápencová barokní socha na žulovém podstavci z r. 1735 od F. A. Jelínka z Kosmonos, kterou hradil pekař Jakub Kolovrátek, svědek na sochařově svatbě. Zobrazuje sv. Josefa v nadživotní velikosti, s Ježíškem v náručí, doprovázeného dvojicí andílků sedících na podstavci. Památkově chráněná od r. 1958.

Umělecky hodnotná barokní socha sv. Václava z mušlového vápence z r. 1740 od místního sochaře F. A. Jelínka. Zobrazuje světce v mírně podživotní velikosti, oděného v knížecí roucho s korouhví a štítem. Podstavec sochy je novější, z odlišného kamene. Památkově je socha chráněná od května 1958.

Barokní sousoší z roku 1715 od brněnského sochaře Antonína Rigy nechala jako poděkování za odvrácení moru vytvořit Marie Isabella rozená Lamberková, manželka majitele náměšťského panství hraběte Jana Filipa z Werdenbergu. Do roku 1947 bylo sousoší obehnáno kovanou mříží. Kovová holubice je novodobá.

Barokní špitál s kaplí sv. Anny a dvěma obytnými budovami po stranách vybudovala vrchnost hrabata Kufštejnové v l. 1743–45. Rozšířen byl za Haugwitzů v l. 1758 a 1770. Špitálníci zde žili do r. 1945. Po r. 1948 byl upraven na městské muzeum, poté sídlo Svazarmu, dnes slouží jako kulturní středisko.

Gotický měšťanský dům byl na radnici upraven v r. 1645 v pozdně renesančním slohu. Na fasádě se dochovala sgrafita, restaurovaná při opravách ve 30. letech 20. století. Dnes sídlo městského muzea se stálými expozicemi – síní fotografa Ondřeje Knolla a Papírníkovu tiskárnu a prostorem pro výstavy.

Goticko-renesanční synagoga z r. 1695, postavena vedle starší Malé synagogy. Náboženským účelům sloužila do roku 1870, později skladiště. Dnes galerie a expozice historie Židů ve Velkém Meziříčí.

Archeologickým výzkumem nepotvrzený hradek založený dle některých pramenů údajně už v roce 1158 a na témže místě snad tvrz z roku 1373. Asi od roku 1613 stojí na tvrzišti několikrát přestavovaný kostel.

Zřícenina tvrze, postavené během 2. pol. 14. stol. Prvně zmiňována r. 1390. Tvrz postavil některý z Tasovců, Jan nebo jeho syn Tas. R. 1447 koupil tvrz Zikmund z Chlévského, Chlévští zde však nesídlili a tak je r. 1569 při prodeji Magdalenou Chlévskou Janu Martinkovskému z Rozseče zmiňována pustá.