Turistické cíle v okolí obce Račín

Bývalá tvrz, dnes dům č. p. 276, patří k nejstarším domům ve městě. Byla postavena kolem roku 1300 v blízkosti farního kostela sv. Prokopa hamerníkem Kuncmanem. V 19. století upravena na školu, od roku 1937 městské muzeum.

Tvrz postavil v l. 1397–1405 Jiřík z Keclova, jinak Horek. Poč. 16. stol. ji zdědil Kryštof Čechočovský z Čechočova, a v 1. pol. 16. stol. ji přestavěl – r. 1555 se zve Nové Horky. R. 1569 byla prodaná již jako pustá Zachariášovi z Hradce. V 2. pol. 17. stol. byl na zbytcích tvrze postaven špýchar.

Viadukt s deseti oblouky dokončen roku 1953. Nad řekou se klene ve výšce 25 m. Unikátní technická památka. Pod oběma kolejemi jedna nosná konstrukce. Světlost betonových kleneb je 15 m, vzepětí 5,2 m. Čelní zdi vysoké 1 až 7 m, tloušťka 0,9 až 1,15 m. Rekonstrukce mostu v letech 2014 – 2017.

Jedenáctiobloukový železniční viadukt v provozu od roku 1953. Nejprve jednokolejová železniční trať, od roku 1958 dvoukolejná. Elektrifikována v roce 1966. Železniční viadukt se klene ve výšce 25 m nad řekou Oslavou. Spodní část oblouků zděná z kamenných kvádrů, horní část betonová.

Původní trať z konce 19. a začátku 20. stol. Po r. 1948 trať na mnoha místech přeložena. S úpravami souvisí i výstavba některých nových viaduktů. Kamenný železniční viadukt u Žďáru nad Sázavou vystavěn r. 1953. R. 2012 provedena rekonstrukce viaduktu.

Unikátně zachovalá židovská čtvrť založená v roce 1680. Tvoří ji 32 obytných domů, obecní neboli rabínský dům a synagoga. Město bylo uzavřeno 2 branami, mělo školu, mikve, vinopalnu a vlastní zdroj vody.

Židovský hřbitov založený počátkem 16. století. Je na něm přibližně 900 barokních, klasicistních i novodobých náhrobků. Torzo márnice slouží jako vstup.

Židovský hřbitov v Chotěboři s vchodem od východní strany je součástí městského hřbitova v Žižkově ulici na jihu města Chotěboř. Byl založen r. 1894 a pohřbívalo se zde až do 30. let 20. století. Chotěbořská židovská komunita přestala existovat r. 1940. Hřbitov není běžně přístupný.

Kamenná mohyla postavená podle návrhu architekta Antonína Wiehla. Stavitelem byl ing. Josef Šupich a slavnostně odhalena v září 1874. V roce 2003 provedeny rozsáhlé restaurátorské práce. Práce vedli restaurátoři Petr Máša a Jaroslav Máša.

Skalní útvar obehnaný náspem a dvojitým valem byl osídlen již v mladší době kamenné. Bylo zde hradiště, kde se vystřídalo mnoho rodinných čeledí. Ve 13.-14. stol. zde pravděpodobně stával dřevěný hrádek. Dnes zůstaly pouze terénní nerovnosti.

Hranolová zvonice u bezvěžového kostela sv. Petra a Pavla z roku 1804. Traduje se, že v ní byl zvon s nápisem v azbuce, pocházející od ruského vojska z doby napoleonských válek. Zakončena je věžičkou s otevřeným zvonovým patrem a dvojitou makovicí. Památkově chráněná je spolu s kostelem od r. 1958.