Turistické cíle v okolí obce Skalice

Část umělecky zdařilého barokního sousoší z roku 1735, osazena druhotně na masivním kvádrovém podstavci s nečitelným šestiřádkovým latinským nápisem. Podstavec i socha Jezulátka nestojí na původním místě, k faře byly přeneseny. Socha je památkově chráněna v rámci ochrany areálu kostela od r. 1958.

Sochu Panny Marie z roku 1746 vytvořil přední sochař moravského baroka Jiří Antonín Heinz, který závěrečnou etapu své tvorby spojil se Znojmem, kde také roku 1759 zemřel. Socha patří do souboru plenérových plastik, které Heinz v okolí Znojma vytvořil pro jezuity. Památkově chráněná je od roku 1958.

Kvalitní barokní socha u nás nepříliš zpodobňované sicilské světice, panny a mučednice sv. Agáty (Háty), vytvořená před r. 1728 na zakázku znojemských jezuitů. Do prostoru před kostelem byla umístěna druhotně, dnes stojí na mladším hranolovém podstavci. Památkově chráněná je od května 1958.

Umělecky cennou barokní sochu sv. Aloise z Gonzagy vytvořil pro znojemské jezuity roku 1747 významný sochař Jiří Antonín Heinz. Světec je znázorněn v životní velikosti, oblečen v kněžském rouchu. Socha původně stávala mezi Těšeticemi a dvorem Purkrábka. Památkově chráněna je od května 1958.

Barokní socha sv. Jana Nepomuckého z 2. poloviny 18. století od neznámého autora. Postava světce je v životní velikosti, v obvyklém ztvárnění. Oblečena do rochety, kleriky a mozzety, v rukou kříž, na hlavě má biret, nad hlavou svatozář s pěti hvězdami. Socha je památkově chráněná od května 1958.

Vrcholně barokní socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1738. Postava světce v životní velikosti stojí na dole vydutém soklu, na třech stranách zdobeném reliéfy v zrcadlech kasulového tvaru. Na zadní straně soklu je pětiřádkový latinský nápis. Socha je památkově chráněna od roku 1958.

Barokní socha sv. Jana Nepomuckého, kvalitní umělecká práce z mušlového vápence z poloviny 18. století. Sousoší zobrazující světce v tradičním pojetí, v kněžském rouchu s biretem na hlavě. Shlíží na postavu andílka, který drží kříž s postavou Krista. Památkově chráněno je od roku 1958.

Mlýn se poprvé připomíná r. 1536, ale je prokazatelně starší. V l. 1661–1776 centrem statku moravskokrumlovských paulánů. V r. 1910 zrekonstruován a doplněn o vodní turbínu. Nyní galerie a kavárna. Na starší části mlýna deska s erby z r. 1578.

Sýpka na návrší byla zbudována počátkem 19. stol., kdy ves patřila hrabatům z rodu Daunů. V r. 1949 se stala součástí nově vzniklého JZD. Dnes patří dědicům Ing. B. Letovského, posledního majitele velké části skalického velkostatku.

Chátrající cenný zámecký areál vzniklý rozšířením got. mlýna řádu klarisek z přel. 13. a 14. stol. Před pol. 16. stol. rozšířeny a renesančně upraveny obytné budovy mlýna nobilizovanými měšťany v malý venkovský zámek. Po pořáru v r. 2009 se zámecká část mění rychle ve zříceninu, mlýn chátrá.

V renesanční zámek byla koncem 16. stol. přebudována starší tvrz a jeho majitelé se často měnili. Začátkem 20. stol. byl upraven Robertem Goldschmidtem v jednopatrový palác. Dnes je zámek užíván ústavem sociální péče jako forma volného ubytování.