Turistické cíle v okolí obce Dolní Němčí

Nový židovský hřbitov byl založen roku 1870 a je stále využíván k pohřbívání. Najdeme na něm náhrobky s hebrejskými, německými a českými nápisy od doby založení až z počátku 21. století. Bylo na něj též přeneseno cca 80 barokních a klasicistních náhrobků ze starého hřbitova devastovaného nacisty.

Lovecký zámek nechal v letech 1903-1905 pro svoji budoucí manželku Josefínu Horovou postavit hrabě Václav Kounic. Po konfiskaci majetku přešel do vlastnictví státu, ale již v 70. letech zůstal nevyužitý a chátral, až byl r. 1981 zbořen. V r. 2016 proběhlo odkrytí a konzervace základového zdiva

Památník postaven nad základy kamenného velkomoravského kostela z 9. století s přilehlým pohřebištěm. Lokalita byla objevena r. 1949, památník otevřen v r. 1969. V l. 2008–09 generální rekonstrukce památníku (Slovácké muzeum v Uherském Hradišti). Památník s novou expozicí otevřen r. 2010.

Tvrz postavená r. 1512 Janem z Kunovic poté, co získal Uherský Brod. Jako sídlo panstva sloužila do r. 1611, kdy Brod koupili Kounicové. Ti zde nesídlili a dům sloužil jen správním účelům. Později byl barokně přestavěn a upraven na byty. R. 1922 jej po vymření Kouniců koupilo město.

Na přelomu 16. a 17. stol. se v Kunovicích uvádí zámek starobylého původu a při něm panský dvůr. Později se zámek stal součástí dvora. V průběhu 18. a 19. stol. byl komplex upravován. V r. 1994 prohlášen kulturní památkou. Po rekonstrukci v letech 2008–2011 slouží mimo jiné jako restaurace.

Panský velkostatek Lichtenštejnů vznikl na přelomu 17. a 18. století. Později byl několikrát upraven, zejména koncem 19. a v 1. polovině 20. století, kdy došlo k demolici jižní části dvora. V r. 2018 bylo kvůli vysokým nákladům na záchranu areálu rozhodnuto o demolici většiny zbývajících budov.

Poutní a exerciční dům Stojanov vznikl v l. 1922-1924 přebudováním rozsáhlé budovy pivovaru postavené cisterciáky v r. 1733. Plány na přestavbu zhotovili stavitelé B. Vodička a J. Juránek. Po r. 1948 budova sloužila jako ústav sociální péče pro mládež. Od r. 1992 opět plní svůj původní účel.

Minerální pramen, dříve zvaný Lesní. Byl známý již před r. 1770. Nejprve zde byla jen studánka, později kamenná jímka s dřevěným pavilonem. Po zásazích do jímání v l. 1929-30 vydatnost pramene poklesla, pramen byl tedy znovu zachycen ve studni a přejmenován na Aloisku. Pavilon je z r. 1963.

Minerální povrchový pramen nechal hrabě Ondřej Serényi upravit někdy v l. 1669-80. Původně byl zvaný Slaný či Pramen bublavý. R. 1792 byl nově upraven a přejmenován na Amandku. R. 1988 došlo po provedení vrtu Vincentka 2 k poklesu hladiny Amandky. Dnes je voda zachycována do 3,5 m hluboké studny.

Pramen minerální vody Dr. Šťastného (Gejzír) byl pův. upraven jako studna (7 m). R 1929 byl hlubinným vrtem získán pramen tryskající do výše 20 m. Byl opakovaně upravován, r. 1963 poškozen. Znovu navrtán r. 1967 a upraven do dnešní podoby. Nese jméno MUDr. Františka Šťastného, hrdiny 2. sv. války.

Minerální pramen původně vytékal volně na povrch. R. 1905 byl zachycen v kamenném sklípku. Je jedním z nejstarších z 16 luhačovických pramenů. V l. 1929-39 byla postavena klenutá kamenná jeskyně s mříží a poblíž kruhový pavilon s výtokovou kašnou. Název získal pramen po hraběti Ottovi Szerenyim.

Minerální pramen sv. Josefa byl získán po provedení hlubinného vrtu r. 2000. Je jedním z šestnácti pramenů, vyvěrajících na povrch v okolí Luhačovic. První prameny byly zachyceny v 2. pol. 17. stol. Některé byly získány provedením hlubinných vrtů, vedených snahou o získání nezávadné minerální vody.