Turistické cíle v okolí obce Studnice

Tvrz postavená pravděpodobně ve 14. stol. vladyky z Pyšela. V 15. stol. přešel majetek na zpřízněné vladyky z Říčan, po nich byl v majetku Valeckých z Mírova. V 16. stol. byla tvrz pány z Lomnice připojena k náměšťskému panství a dál sloužila jen hospodářským účelům. Dnes je v soukromém vlastnictví.

Radnice vznikla přestavbou starších domů v r. 1528 – 29. Od té doby nepřetržitě sídlo samosprávy města. Na konci 2.svět.války dějiště krvavě potlačeného povstání. V přízemí klenutý mázhaus s malovanými ornamenty na klenbách.

Zaniklá tvrz, která byla postavena pravděpodobně v 1. pol. 14. stol. S tvrzí se spojují bratři Bohuněk z Rohů a Ješek Rohovec, kteří r. 1366 koupili lán ve Vilémovicích. R. 1406 se připomíná Ješek z Rohova a jeho manželka Ofka. Neví se kdy a proč tvrz zanikla, snad v období husitských válek.

Vodojem vznikl v letech 1936-1938. Svému účelu sloužil do konce 70. let 20. století. V roce 2015 došlo k úpravě vodárny na rozhlednu s expozicí vodárenství. Dne 5. září 2015 byla zpřístupněna veřejnosti.

Malé údolí tvořené dvěma potůčky, jež pokračují do řeky Balinky. Na místě mělo být postaveno sanatorium p. Sáblíka. Plán z důvodu okupace v r. 1938 nevyšel a po r. 1945 bylo místo jen upraveno na park odpočinku a relaxace s vzácnými dřevinami a rybníčky, dnes již téměř zaniklé.

Zámek z let 1795–1798, letní sídlo rodu Haugwitzů. V l. 1826–1829 přestavěn klasicistně. Okolo park s několika drobnými klasicistickými stavbami, např Silvánův či Apollónův chrám. Dnes ústav sociální péče.

Kamenný sloup se sochou Panny Marie stojí na prostranství mezi kostelem sv. Gotharda a místní barokní farou. Socha z roku 1883 byla na žulový sloup umístěna v roce 1990. Vytvořil ji sochař Čeněk Sucharda. Památka není uvedena na seznamu kulturních památek ČR.

Barokní sousoší z roku 1715 od brněnského sochaře Antonína Rigy nechala jako poděkování za odvrácení moru vytvořit Marie Isabella rozená Lamberková, manželka majitele náměšťského panství hraběte Jana Filipa z Werdenbergu. Do roku 1947 bylo sousoší obehnáno kovanou mříží. Kovová holubice je novodobá.

Barokní špitál s kaplí sv. Anny a dvěma obytnými budovami po stranách vybudovala vrchnost hrabata Kufštejnové v l. 1743–45. Rozšířen byl za Haugwitzů v l. 1758 a 1770. Špitálníci zde žili do r. 1945. Po r. 1948 byl upraven na městské muzeum, poté sídlo Svazarmu, dnes slouží jako kulturní středisko.

Gotický měšťanský dům byl na radnici upraven v r. 1645 v pozdně renesančním slohu. Na fasádě se dochovala sgrafita, restaurovaná při opravách ve 30. letech 20. století. Dnes sídlo městského muzea se stálými expozicemi – síní fotografa Ondřeje Knolla a Papírníkovu tiskárnu a prostorem pro výstavy.

Goticko-renesanční synagoga z r. 1695, postavena vedle starší Malé synagogy. Náboženským účelům sloužila do roku 1870, později skladiště. Dnes galerie a expozice historie Židů ve Velkém Meziříčí.

Větrný mlýn z roku 1836, sloužil k mletí smrkové kůry. Po nahrazení parním strojem chátral, proto jej obec roku 1929 odkoupila a v letech 1932-1934 upravila na byty. K bydlení sloužil až do poslední rekonstrukce, která byla provedena v roce 1977.