Turistické cíle v okolí obce Nová Říše

Zcela zaniklé dvě bolíkovské tvrze mají sice společný areál, ale časově ani historicky spolu nesouvisejí. Starší je zmiňována r. 1368, mladší r. 1600. Ta byla pravděpodobně vystavěna za Volfa Koňase někdy v letech 1566-1590. Dnes se na místě tvrzišť nachází travnatá plocha a zarostlá zahrada.

Současná roubená zvonice z tesaných trámů byla postavena v r. 1863 na místě starší dřevěné stavby. V r. 2007 proběhla rozsáhlá rekonstrukce. Stavba je zapsána v Ústředním seznamu kulturních památek.

Nepatrné reliéfní zbytky hrádku vzniklého snad na přelomu 13. a 14. století. V roce 1350 se po Dyjici píše Bohobud. Hrádek zanikl pravděpodobně po připojení Dyjice k telčskému panství, po němž ztratil smysl.

Bývalý filiální dům boromejek s kaplí sv. Rudolfa, tzv. Ústav korunního prince Rudolfa v Nové Říši slouží dnes jako sídlo obecního úřadu.

Zaniklá tvrz, která se poprvé připomíná v roce 1366, kdy markrabě Jan Jindřich část Heraltic udělil lénem Petru Hechtovi z Rosic. V roce 1415 byla Smilem pobořena a v roce 1447 Oldřichem z Heraltic částečně obnovena. Připojením k Brtnici ztratila tvrz svoji sídelní funkci a stala se jen součásti dvora.

Ojediněle zachovaný komplex zděného vodního mlýna a roubené vodní pily pod hrází rybníka na potoce Římovce, SSZ. od vsi Římova. Obě technické památky si zachovaly kompletní cenné technologické vybavení. Mlýn vznikl nejpozději již před pol. 18. století. Novým majitelem je postupně opravován.

Tvrz pravděpodobně existovala už asi v polovině 13. století, kdy Horní Slatina byla v majetku rodu Ranožírovců. Posledním majitelem byl zřejmě po roce 1542 Jindřich Koňas z Vydří. V roce 1589 se uvádí jako pustá. Dnes jsou znatelné už jen nepatrné terénní náznaky tvrziště. Tvrz beze zbytku zanikla.

Reliéfní zbytky hradu na ostrožně nad soutokem Želetavky a Budíškovického potoka, jehož historie je spjata se vsí Louka. Prvním doloženým majitelem byl v polovině 14. století Filip z Menhartic. Již v roce 1406 se ale hovoří o hradu jako o pustém.

Lesní hřbitůvek na návrší západně od karmelitánského kláštera byl založen počátkem 20. století pro členy rodiny Dalbergů a karmelitánské mnichy. Významná pozdně secesní funerální památka.

Barokní výklenková kaple na obdélném půdorysu, součást křížové cesty vybudované před rokem 1693 místními jezuity. Uvnitř je novodobý obraz, odpovídající příslušnému zastavení křížové cesty, v tomto případě znázorňující scénu, kdy Panna Marie oplakává mrtvého syna. Kaple není památkově chráněná.

Zcela zaniklý hrad, který založil snad rod Schenků už v letech 1252-1259. Zcela nepochybně byl později sídlem místní větve pernštejnského rodu. Poprvé se ale jmenuje hrad v roce 1354 za pánů z Jakubova.Zcela zanikl nejpozději na počátku 16. století. Dnes je areál kompletně zastavěn rodinnými domy.

Lovecký zámeček přestavěný z bývalého mlýna někdy po roce 1880, kdy Alexandr markrabě Pallavicini koupil Janovské Údolí a připojil je k Jemnickému panství. Zpočátku myslivna byla v době honů využívána jako lovecký zámeček. Zámek je dnes zcela zrekonstruován a celý areál je využíván k rekreačním účelům.