Turistické cíle v okolí obce Sedlatice

První zmínka o duchovní správě ve Stonařově je z r. 1349, kdy je jako farář uváděn Hirsco (či Hisko) z Police. Jednopatrová budova fary pravděpodobně vznikla renesanční přestavbou gotické tvrze v poslední čtvrtině 16. století. Fasády upraveny v 19. století. Fara je památkově chráněna od r. 1958.

Fara u kostela sv. Martina v Třešti je poprvé uváděna r. 1349. Pozdně barokní soubor farních budov byl postaven na místě starších budov okolo roku 1771, upraven po požáru roku 1831. Ohrazený areál se skládá z fary, kaplanky a budov hospodářského zázemí. První dvě budovy jsou památkově chráněny.

Bývalý filiální dům boromejek s kaplí sv. Rudolfa, tzv. Ústav korunního prince Rudolfa v Nové Říši slouží dnes jako sídlo obecního úřadu.

Zaniklá tvrz, která se poprvé připomíná v roce 1366, kdy markrabě Jan Jindřich část Heraltic udělil lénem Petru Hechtovi z Rosic. V roce 1415 byla Smilem pobořena a v roce 1447 Oldřichem z Heraltic částečně obnovena. Připojením k Brtnici ztratila tvrz svoji sídelní funkci a stala se jen součásti dvora.

Kamenný jednoobloukový mostek přes potok na cestě k bývalému mlýnu představuje hodnotnou a téměř intaktně dochovanou technickou památku ze 17. století. Od r. 2002 je zapsán v seznamu kulturních památek ČR.

Dům na dvou středověkých parcelách, v jádru pozdně gotické zdivo z doby kolem roku 1500. Středověké domy sjednoceny v 18. století, po velkém požáru v roce 1760. Další přestavby v 19. stol. a na počátku 20. stol. Rodný dům Josefa Hoffmanna, vídeňského architekta, přední postavy vídeňské secese.

Ojediněle zachovaný komplex zděného vodního mlýna a roubené vodní pily pod hrází rybníka na potoce Římovce, SSZ. od vsi Římova. Obě technické památky si zachovaly kompletní cenné technologické vybavení. Mlýn vznikl nejpozději již před pol. 18. století. Novým majitelem je postupně opravován.

Tvrz pravděpodobně existovala už asi v polovině 13. století, kdy Horní Slatina byla v majetku rodu Ranožírovců. Posledním majitelem byl zřejmě po roce 1542 Jindřich Koňas z Vydří. V roce 1589 se uvádí jako pustá. Dnes jsou znatelné už jen nepatrné terénní náznaky tvrziště. Tvrz beze zbytku zanikla.

Lesní hřbitůvek na návrší západně od karmelitánského kláštera byl založen počátkem 20. století pro členy rodiny Dalbergů a karmelitánské mnichy. Významná pozdně secesní funerální památka.

Barokní výklenková kaple na obdélném půdorysu, součást křížové cesty vybudované před rokem 1693 místními jezuity. Uvnitř je novodobý obraz, odpovídající příslušnému zastavení křížové cesty, v tomto případě znázorňující scénu, kdy Panna Marie oplakává mrtvého syna. Kaple není památkově chráněná.

Zcela zaniklý hrad, který založil snad rod Schenků už v letech 1252-1259. Zcela nepochybně byl později sídlem místní větve pernštejnského rodu. Poprvé se ale jmenuje hrad v roce 1354 za pánů z Jakubova.Zcela zanikl nejpozději na počátku 16. století. Dnes je areál kompletně zastavěn rodinnými domy.

Jesuitská kolej vznikla v Telči zásluhou hraběnky Slavatové roku 1655. Postupně se rozrostla o seminář a gymnasium. Fungovala do zrušení řádu 1773. Největší barokní komplex ve městě pak sloužil armádě a školství.