Turistické cíle v okolí obce Brtnice

Sloup se sochou sv. Rocha a sv. Rozálie u roku 1661. Patří do souboru barokních votivních sloupů, od Simona Ohnesorga - kameníka z Vyskytné u Jihlavy Sloupy nechal vytvořit tehdejší majitel Brtnice Antonín František hrabě Collalto s manželkou Marií Annou Maxmiliánou, rozenou hraběnkou z Althannu.

Sloup se sochou sv. Tomáše Akvinského vytvořen v 60. letech 17. století zřejmě kameníkem Simonem Ohnesorgem. Patří do skupiny šesti votivních sloupů, které nechal v rozmezí let 1660–77 na území městečka Brtnice vztyčit Antonín František hrabě Collalto s manželkou Marií Annou Maxmiliánou z Althannu.

Nedatovaný smírčí kámen, pravděpodobně středověký, má rozměry 87 x 54 x 17 cm. Je na něm vytesán pozitivní reliéf tlapatého kříže, původně černě nabarvený. Pod pravým břevnem je reliéf zbraně (snad dýky, meče nebo kopí), pod levým břevnem je reliéf srdce. Objekt je památkově chráněný od roku 1953.

Barokní pískovcovou sochu zhotovil sochař Franz Klaus pro Leopolda Karla hraběte z Herbersteina. Znázorňuje Pannu Marii v životní velikosti se svatozáří, oděnou ve zřasený šat, stojící na zeměkouli obtočené hadem. Postava je umístěna na zdobném soklu s bočními křídly. Památkově chráněná od r. 1958.

Barokní pískovcovou sochu zhotovil v první pol. 18. stol. Franz Klaus pro Leopolda Karla hraběte z Herbersteina. Znázorňuje světce v životní velikosti s obvyklými atributy. Při rekonstrukci byla soše vrácena původní polychromie. Stojí na zdobném soklu s bočními křídly. Památkově chráněná od r. 1958.

Památkově chráněná barokní socha sv. Jana Nepomuckého z doby kolem poloviny 18. století. Postava světce v životní velikosti je vytvořená z mušlového vápence. Světec má u pravé nohy andílka (putto) držící symbol mučednictví - palmovou ratolest. Socha je v seznamu kulturních památek od roku 1958.

Zámeček, jehož stavitel je neznámý stejně jako datum jeho výstavby, je poprvé zachycen na mapě I. vojenského mapování z let 1764-1768. Po roce 1800 jej získal Josef Heller, jehož rod vlastnil zámek až do 20. let 20. století. V 90. letech přešel do soukromých rukou.

Větrný mlýn z roku 1836, sloužil k mletí smrkové kůry. Po nahrazení parním strojem chátral, proto jej obec roku 1929 odkoupila a v letech 1932-1934 upravila na byty. K bydlení sloužil až do poslední rekonstrukce, která byla provedena v roce 1977.

Hřbitov byl založen po roce 1600. Nejstarší dochovaný náhrobek je z roku 1672. Na ploše 2050 m2 se dochovalo cca 250 žulových barokních náhrobků s čistě hebrejskými nápisy z období 17.–18. století. Opuštěn byl ve druhé polovině 19. století, kdy byl zaplněn a v jeho sousedství vznikl hřbitov nový.

Zbytky tvrze z roku 1279 v majetku snad Hechtů z Rosic. Po rozboření Hynkem z Valdštejna r. 1408 uváděna jako pustá.

Zaniklá tvrz, postavená patrně zač. 13. stol. R. 1226 je zmiňován jistý Stonař, po něm Albert ze Stonařova. R. 1389 tvrz v držení Jana ze Rzavého, poté časté střídání majitelů. R. 1480 při prodeji Jetřichovi z Prostiboře už není uváděna. R. 1531 zmíněna pustá tvrz a nová tvrz, která stávala jinde.

Zaniklý hrad. Doba založení hradu neznámá, nezbytný archeologický výzkum. Hrad zanikl někdy v 15. stol. Zmiňován až r. 1579 při koupi Hynkem Brtnickým z Valdštejna již jako „pusté hradisko“. Pravděpodobně šlo o soukromé sídlo patřící k Radonínu či jiné nedaleké osadě.