Turistické cíle v okolí obce Jihlava-Staré Hory

Žulová pilířková boží muka s datací do r. 1740 a iniciálami ILS na soklu jsou vezděná do zdi terasy u domu čp. 849. Původně stála na místě domu mezi dvěma lipami. V r. 1935 byla přesunuta do současné polohy, při přesunu byly v zemi kolem nich objeveny lidské kosti. Památkově chráněná od r. 1958.

Torzo pozdně barokních sloupkových božích muk z roku 1770. Dnes se z nich ale zachoval jen sokl a část dříku vysoká cca 1 metr. Sokl je hranolový, s rytými rámy, v přední části je hůře čitelný sedmiřádkový česky psaný nápis: NAKLA/ DEM/ LVKASE/ PARKANA/ Z BATE/ LOWA/ 1770. Chráněna od roku 1958.

Raně barokní kamenná pilířková boží muka z roku 1685. Hranolový dřík je završen profilovanou římsou, na které je čtyřboká kaplice prolomená ze tří stran půlkruhově zaklenutými nikami. Na čtvrté straně je nápis: L.P. 1685/ TITO/ BOZI MVKA/ DAL POSTA/ WITI SSlMON/ STIEGNEK/ KE CTI A CH/ WALE BOZI.

Kamenná sloupková boží muka z r. 1701 stojí před jižní předsíní kostela sv. Kateřiny. Na hranolovém soklu s psaníčkovou bosáží stojí mírně soudkovitý sloup, na něm je čtyřboká kaplice završená koulí s dvouramenným kovovým křížkem. Mělké niky kaplice jsou bez ozdob. Památkově chráněná od r. 1958.

Žulová pilířová boží muka gotizujícího tvarosloví vznikla pravděpodobně na konci 17. století. Čtyřboký dřík s okosenými hranami je v horní části rozšířený římsou, na které leží zahrocená čtyřboká kaplice s hlubokou, hrotitě zaklenutou nikou. Památkově chráněná jsou od května 1958.

Kamenná boží muka z roku 1727 představují hodnotnou ukázku barokní kamenické práce, typickou pro tuto oblast Vysočiny. Na soklu je dnes již téměř nečitelný nápis „1727/ TITO BOŽÍ/ MUKI DAL PO/STAWIT PA/VEL FATINA/ NA PAMÁTKU/ UMUČENÍ PÁNA“. Dřík je hladký, lehce vydutý, lucerna má tři mělké niky.

Zděná boží muka z 18. století mají mohutný hranolový dřík na nízkém soklu. Dřík zdobí dvě řady mělkých výklenků nad sebou, dolní niky jsou výrazně vyšší než horní. Výklenky jsou odděleny římsou a jsou po všech 4 stranách stavby. Na vrcholu mají jehlancovou, plechem pokrytou stříšku a kovový křížek.

Žulová boží muka z roku 1668, skládající se ze zdobeného podstavce, osmibokého dříku a čtyřboké lucernou s mělkými nikami, původně pravděpodobně vyplněné obrázky svatých. Kovový křížek na vrcholu lucerny je novodobý, původní se nedochoval. Do roku 2008 byla v dolní části zasypána pod úroveň terénu.

Jediná dochovaná brána jihlavského opevnění je pozůstatkem složitějšího fortifikačního bodu, vytvořeného v I. polovině 16. století. Předbraní zaniklo v 19. století, vlastní věžová brána se dochovala a stala se symbolem města.

Terénní zbytky tvrze. Poč. 15. st. jsou uváděni vladykové z Bransouz, obce ze 13. st. zvané dříve Bransudy, a tak tvrz je nejpozději z poč. 15. st. Zničena byla za česko-uherských válek, nebyla obnovena. Zachovány jsou valy a části zdiva.

Zámek vznikl přestavbou hradu, postaveného Valdštejny před r. 1436. V 2. pol. 16. stol. byl hrad přestavěn na renesanční zámek. Po r. 1620 byl zámek Valdštejnům zkonfiskován a získal jej Rombaldo hrabě de Collalto. V držení rodu do r. 1945, kdy byl zestátněn. Od r. 2008 postupná rekonstrukce zámku.

Barokní budova fary (později povýšené na děkanství) byla postavena r. 1732. Jedná se o dvoupatrovou budovu s půdorysem ve tvaru písmene L. Fasáda obrácená směrem do náměstí je plasticky členěna se zdůrazněním střední části, v níž je umístěn vjezd. Nad ním je nika se soškou sv. Jana Nepomuckého.