Turistické cíle v okolí obce Pohořelice

Zřícenina hradu postaveného na přelomu 13. a 14. st. rodem Sirotků, po jejichž vymření připadl králi Václavu III, který byl krátce poté zavražděn (v r. 1306) a hradu se zmocnili Lichtenštejnové. Ti hrad využívali do poč. 16. st., poté pustý.

Barokní sochu sv. Isidora z Madridu (též Rolníka) z r. 1748 nechala postavit Marie Antonie z Liechtensteinu. Od r. 1958 je chráněnou kulturní památkou.

Barokní pískovcová socha od neznámého autora, kterou roku 1771 věnoval Jiří Šubert ze Syrovic. Socha zobrazuje světce s jeho obvyklými atributy – v kněžském rouchu, s pěticí hvězd symbolizujících mlčení, které jej podle legendy stálo život, s mučednickou ratolestí a s velkým krucifixem v rukou.

Barokní socha svatého Jana Nepomuckého z r. 1740 od neznámého autora, na současném místě od 30. let minul. stol. Socha zobrazuje světce s jeho obvyklými atributy (v kněžském rouchu, s pěticí hvězd symbolizujících mlčení, které ho podle legendy stálo život, velký krucifix).

Barokní socha sv. Jana Nepomuckého od neznámého autora pochází z 2. čtvrtiny 18. století. Stojí u křepického kostela a je od roku 1958 památkově chráněna.

Barokní socha v zámeckém parku u přístupové cesty. Kvalitní sochařská práce z 20. let 18. století. Na hranolovém profilovaném soklu umístěná socha světce v životní velikosti v klasickém postoji a odění; u hlavy svatozář s pěti hvězdami. Na podstavci na přední a zadní straně chronogramní nápisy.

Reliéf drobné tvrze ze 13.století na jihozápadním okraji obce

Barokní sousoší sedící Panny Marie pomocné s dítětem v náručí na vysokém hranolovém podstavci doplněném volutami po stranách od význačného mikulovského sochaře Ignáce Lengelachera z roku 1724.

Velmi kvalitní vrcholně barokní sousoší od Ignáce Lengelachera představuje ojedinělé ikonografické zobrazení sv. Jana Nepomuckého jako zpovědníka. Obě postavy mají samostatné podstavce. Dílo je od roku 1958 památkově chráněno.

Pila byla pravděpodobně vybudována v souvislosti s barokní přestavbou rajhradského kláštera kolem roku 1721 za probošta Pirma. Opravit ji dal roku 1763 probošt Bonaventura Pitr. Od poloviny 19. století ji vlastnil mlynářský rod Tomků. Svému účelu sloužila do roku 1920, kdy byla zrušena.

Mlýn se poprvé připomíná r. 1536, ale je prokazatelně starší. V l. 1661–1776 centrem statku moravskokrumlovských paulánů. V r. 1910 zrekonstruován a doplněn o vodní turbínu. Nyní galerie a kavárna. Na starší části mlýna deska s erby z r. 1578.

První ivančická synagoga byla postavena před rokem 1417. Znovu zmiňována roku 1618. Dnešní pozdně empírová budova je z let 1850–53 podle projektu vídeňského architekta Lorenze Wagnera. Svému účelu sloužila do r. 1941, poté sloužila jako sklad.