Turistické cíle v okolí obce Milonice

Barokní panský dvůr vznikl někdy v 1. pol. 18. stol. jako hospodářské zázemí kunštátského zámku. Je významným dokladem vrchnostenského velkostatku v 18. a 19. stol. Exteriéry jsou výrazným způsobem ovlivněny klasicistními a částečně i pozdějšími úpravami z 19. stol. Od r. 2016 kulturní památkou.

Pomník K. Havlíčka Borovského z roku 1900. Jde o práci sochaře Fr. Volesského z ČeskéTřebové.

Porčův mlýn je prvně zmiňován r. 1676, kdy ho koupil David Porč od Jana Jabůrka. Rodina Porčů držela mlýn až do r. 1955, kdy jej prodala Lydii Vybíhalové. Mlýn poté zchátral. Jeho ruinu koupili Milan Růžička, Zdeněk Růžička a Ladislav Šumbera a mlýn zrekonstruovali do funkční podoby.

Chráněný přírodní výtvor na jižním okraji Moravského krasu. Vápencová plošina s dalekým romantickým výhledem a výskytem vzácné květeny.

Objekt původního proboštství, jenž se stal na určitou dobu zámkem, byl vystavěn v gotickém stylu zřejmě těsně po vzniku sousedního kláštera na počátku 13. století. Po roce 1800 ale nechal pod vlivem klasicismu Vilém Mundy přestavět budovu na zámek. Dnes je v něm umístěno Podhorácké muzeum.

Studánka z roku 1935 je i pomníkem věnovaným ptactvu. Na portálu je nápis z knihy od A. Muntheho: "Vím jistě, že všemohoucí Bůh ptáky miluje, jinak by jim nebyl dal křídla, jako dal svým vlastním andělům".

První záznamy o mlýně pocházejí až z r. 1826. V r. 1939 se zmiňuje Cyril Pukl, od něj také název Puklův mlýn. V 80. letech 20. století byl již nefunkční mlýn odkoupen pro rekreační účely. Někdy v letech 2012-2015 vyhořel a dodnes zůstaly pouze obvodové zdi.

Punkevní jeskyně (CHKO Moravský kras) vyhloubila ve vápenci z obd. druhohor a třetihor řeka Punkva. Jeskynní prostory v letech 1909–1933 probádal prof. Karel Absolon a jeho pracovní skupina. R. 1909 byla zpřístupněna suchá část jeskyně, od r. 1933 vede prohlídková trasa i po vodě řeky Punkvy.

O vzniku radnice neexistují písemné prameny, předpokládá se účast některého ze stavitelů protějšího chrámu na přelomu 60. a 70. let 17. století. Od té doby nepřetržitě sídlem správy obce, poslední oprava v 90. letech 20. století.

Stavba radnice připisována Ladislavu Velenovi z Boskovic (2 pol. 15. stol.?). Po velkém požáru města (1566) radnice r. 1567 renesančně přestavěna. Poničena požáry v l. 1713 a 1823, opravena. Roku 1859 radikálně přestavěna. Opravována v 2 pol. 20. stol. Dnes sídlem MÚ, infocentra a galerie O. Kubína.

Původní radnice dřevěná, r. 1771 vystavěna kamenná. R. 1905 nahrazena novostavbou ve stylu pozdního historismu. Jednopatrová rohová budova obdélného půdorysu, první patro s arkýřem, druhé patro se sgrafitovou výplní. Památkově chráněno od r. 1964.