Turistické cíle v okolí obce Levínská Olešnice

Tvrziště leží na rozeklaném pahorku. Dle arch. nálezů byla lokalita osídlena od 14. do 16. století. V rozmezí let 1368–1437 byl Loukov v majetku pánů z Lemberka, poté Jana z Milkovic. Později bylo připojeno k semilskému panství Hrádeckých z Hrádku. První zmínka o tvrzi je až z r. 1654.

Morový sloup z roku 1720. Na vrcholu socha Panny Marie a u země obklopen sochami svatých Josefa, Barbory, Jana Nepomuckého, Šebestiána, Víta, Kateřiny, Václava a Floriána.

Vyhlídka je nejvyšším bodem Bítouchova (497 m n. m.). V roce 1925 ji upravil KČT v Semilech na počest prezidentovy návštěvy v roce 1922 a osadil pamětní deskou. Dnes bohužel z vyhlídky Krkonoše neuvidíme, ale výhled na Kozákov zůstal zachován.

Výrazná secesní budova jilemnické spořitelny vznikla v jihovýchodním koutě zdejšího náměstí v letech 1910–11 podle projektu Jana Vejrycha, rodáka z nedaleké Horní Branné. Peněžnictví sloužila do 90. let 20. století, od té doby téměř bez využití.

Zaniklý hrad. Knížecí dvorec zmiňován již r. 1124. V letech 1241–1403 vlastněn řádem německých rytířů, kteří ho dostali darem. Stával patrně před miletínským zámkem.

Skromné pozůstatky středověkého strážního hrádku. Objekt není zmiňován v písemných pramenech, na základě archeol. výzkumu doložena existence kolem r. 1300. Čelní šíjový příkop na jižní straně přechází s náznakem venkovního valu na podélný útvar na způsob parkánu tvořící východní boční stranu místa.

Okrouhlé tvrziště je pozůstatkem tvrze z poloviny 14. století. Tvrz byla dobyta a zničena husity roku 1424. Dochovaly se valy, příkop, centální pahorek a ve sklepě přilehlého domu druhotně osazený portál.

Mohyla připomínající rytíře Viléma staršího Konecchlumského z Konecchlumí popraveného po porážce stavovského povstání r. 1621 byla vybudována v letech 1902-1907 ve stráni Mlázovického Chlumu nad kostelem v obci Konecchlumí. 100. výročí postavení mohyly připomíná pamětní lípa.

Zbytky valů, příkopů a akropole tvrziště ze 14. století. Zdivo bylo použito na stavbu císařské silnice v roce 1813. V roce 1936 byl zde nalezen hrnec s českými denáry z 12. století.

Raně barokní morový sloup z r. 1678, postaven hrab. Sibyllou Lamboyovou na ochranu města před morem. V nárožích sochy světců: sv. Antonína, sv.Jana Nepomuckého, sv.Rocha, sv.Františka, sv. Šebestiána a sv. Ignáce, ve výklenku je socha sv. Rozálie.

Novogotickou kapli s hrobkou nechala postavit v l. 1887-1890 hraběnka Luisa Černínová, roz. Morzinová (projekt arch. Stephan Tragl). R. 1892 byl do hrobky uložen její muž, hrabě Heřman Černín a r. 1907 hraběnka Luisa. Po druhé sv. válce začala kaple sloužit jako modlitebna Církve čs. husitské.

Jižní nevýrazné tvrziště (výškové rozdíly jsou asi jenom metr), které bylo chráněné přilehlými rybníky, leží západně od stavení čp. 126. První zmínka o vladycích z Mříčné je z r. 1356. Kolem r. 1476 je ves připojena k panství Jilemnice a tvrze nedlouho poté zanikají.