
Na někdejším hlavním městském hřbitově jižně od farního kostela (dnes dómu svaté Alžběty) byla pravděpodobně v polovině 14. století postavena patrová hřbitovní kaple, zasvěcená Archandělu Michaelovi, průvodci a soudci duší na onom světě. Spodní podlaží sloužilo jako kostnice, horní pro zádušní mše. Od reformace města ve třetině 16. století do rekatolizačního dekretu z roku 1671 ji využívali luteráni, zřejmě k bohoslužbám pro slovansky hovořící menšinu (většina obyvatel města byla tehdy německojazyčná a maďarská). Roku 1508 byla kaple rozšířena o boční loď.
Hřbitov kolem kaple byl zrušen koncem 18. století a přeměněn postupně v park. V rámci regotizace dómu byla uskutečněna i puristická restaurace kaple: v letech 1902–04 byla zbořena renesanční boční loď a opraven zbytek kaple. Do jejích zdí bylo vetknuto 17 náhrobků ze 14.–17. století.
Zatím poslední opravou prošla kaple na přelomu 20. a 21. století.