Kostel, přestavěný v letech 1805–11 z vojenského skladiště pro reformovanou protestantskou církev (kalvíni, helvéti). Pozoruhodně orientovaný objekt, jehož hlavní průčelí tvoří kvůli pohledu z Hlavní ulice malá část západní stěny.
Kalvínský kostel v Košicích
Při nástupu reformace ve východoslovenských městech získala sympatie většiny obyvatel augsburská konfese (luteránství). Stoupenci později vzniklé reformované (kalvínské) konfese záhy poznali, že jejich teoreticky věroučně nejbližší spoluobčané se svou netolerancí příliš neliší od katolíků: luteráni odmítli kalvinistům vydat jakýkoli z předtím katolických kostelů, jichž se ve městě zmocnili. Kalvíni si proto postavili novou modlitebnu, faru a školu v západní části města. V průběhu rekatolizace Uher po třicetileté válce byl areál zabaven vojskem. Kalvíni se tam několikrát v závislosti na aktuálním politickém vývoji vrátili, roku 1731 jej museli definitivně přenechat voršilkám (viz heslo). Nakonec jim byla povolena stavba dřevěného kostela na předměstí. Až ztráta funkce městského opevnění po odeznění tureckého nebezpečí a definitivní konec tvrdé náboženské persekuce v habsburské monarchii umožnily kalvínům usilovat o návrat do centra města: v letech 1805–11 si přestavěli bývalé vojenské skladiště na svatostánek své církve. Ten později prošel novorománskou úpravou, při níž vznikla z malé části západního průčelí kulisa hlavní fasády se 48 m vysokou věží, na níž byl koncem 19. století usazen kovový kohout ze severní věže dómu sv. Alžběty (vyroben roku 1589).
Ivan Grisa, 5.8. 2011
