Castell Henllys

do roku 43 n. l., tedy do příchodu Římanů. Toto období je spojeno s příchodem Keltů do Británie. Hradiště Castell Henllys (ve velštině Hrad starého dvoru) vzniklo v 5. století př. n. l. Zaujalo polohu na strmém pahorku nad potokem Duad. Pahorek je součástí pravobřežního svahu údolí, které od něj na severozápadě dále stoupá. Právě tudy vede z údolí přes mělké sedlo přístupová cesta, která využívá původní vstup v opevnění hradiště. Oválné opevnění uzavírá vnitřní plochu o rozloze méně než půl hektaru. Podobných hradišť najdeme v okolí celou řadu. Hradiště ve Walesu byla celkově mnohem menší než soudobá hradiště v Anglii. Opevnění bylo vymezeno okružním valem, na kterém určitě stála palisáda. Na severozápadní přístupové straně bylo opevnění zesíleno sérií příkopů a valů. Dnes je zde stále zřetelná dvojice valů s příkopem. Uvnitř žila v kruhových chýších rozvětvená rodina, která mohla mít 70-150 členů. Ve 20. a 21. století proběhl v Castell Henllys rozsáhlý archeologický výzkum, který odhalil stopy několika kruhových obydlí. Chýše pocházely z 5. až 1. století př. n. l. Zbyla z nich jen ohniště a jámy po vertikálních nosných kůlech. Proutěné zdi mezi kůly byly vymazány směsí hlíny, hnoje a slámy. Kuželové střechy byly slaměné. Na půdorysu pěti chýší byly postaveny jejich repliky. Každá z nich má jiný průměr, ta největší je interpretovaná jako obydlí náčelníka. Nejmenší chýše mohla sloužit jako sýpka s vyvýšenou dřevěnou podlahou. Opevnění hradiště bylo mnohokrát přestavováno. Vzácným nálezem byla hromada koulí do ručního praku, připravená pro obránce za palisádou. Dalším vzácným nálezem byly kamenné rozsocháče, nalezené pod jedním vnějším valem. Tato řada nakloněných kamenů měla zastavit útočníky dříve, než se dostali k palisádě. Rozsocháče byly v době železné běžné na území dnešní Francie a Španělska. K vidění jsou i před pevností Dún Aonghasa v Irsku..