Newcastle Emlyn

Pouze na západní straně bylo třeba vyhloubit šíjové příkopy prvního předhradí a jádra hradu. Jde tedy o klasickou dvojdílnou ostrožní dispozici. Pohyb nepřítele pod ostrožnou znemožnilo veliké vnější předhradí, které zabralo oba boční svahy ostrožny na jižní a severní straně hradu. Plochý východní konec poloostrova součástí hradu nebyl. Vnější předhradí zde bylo pod opyšem ostrožny vymezeno příčným příkopem. Hrad byl koncentrický, jádro hradu bylo ze všech stran chráněno druhým vnějším předhradím. První předhradí v čele opevnění koncentrické nebylo, druhé předhradí je chránilo pouze zezadu a na boční severní straně. Zdivo se dochovalo jedině na západní vstupní straně jádra hradu, kde stojí zřícenina dvouvěžového branského domu (twin-towered gatehouse). Obdélný branský dům o stranách 16,8 x 11,5 m má v čele dvojici polygonálních věží (bašt), které mezi sebou svírají portál brány. Dvouvěžové branské domy byly v anglické hradní architektuře velmi populární během 12. a 13. století. Ve 12. století byly stavěny s hranolovými věžemi, ve 13. století s půlkruhovými věžemi. V 1. polovině 14. století, kdy již jejich význam dozníval, byly někdy stavěny s polygonálními věžemi. Do této pozdní skupiny náleží i dvouvěžový branský dům Newcastlu Emlyn. Věže měly estetický spíše než obranný význam. Jsou mělké, před bránu vystupují jen málo. Stojí v plné výšce prvního patra, v novověku dostaly široké okenní otvory, dům totiž sloužil jako hradní palác. Portál brány bez ostění má ploše zaoblené košové nadpraží. Ze zbylých částí domu se dochovaly jen přízemní pozůstatky, včetně dobře patrného branského průjezdu. Na obou bocích domu jsou patrné odpadové šachty latrín. Každá šachta sloužila latríně v jiném podlaží domu. Plochá zadní část domu navazuje spárou na starší hradbu v čele jádra hradu. Původně zde byla patrně jen kulisová brána s jednodušším předbraním. Dobře patrné je i pravoúhlé severozápadní nároží obvodové hradby. V jihozápadním rohu jádra hradu stojí vysoké trosky další, tentokrát hranolové věže či bašty. Mezi ní a branským domem byla výpadní branka. Opevnění obou předhradí bylo ve středověku nejspíše dřevěné, nejpozději v novověku je ale třeba počítat s nějakou formou ohradní zdi. Veškeré zdivo bylo po zániku hradu pečlivě rozebráno. Před šíjovým příkopem jádra hradu byl v 17. století postaven zemní bastion s vlastním příkopem. Příjezdová cesta jej od té doby obchází. Stále patrný je šíjový příkop prvního předhradí a čelní příkop druhého předhradí v jižním svahu ostrožny. Severní stranu druhého předhradí chránil kromě řeky také výborně dochovaný ve skále vylámaný mlýnský náhon. Ten začíná u jezu poblíž bývalého severovýchodního rohu hradního areálu. Dnes téměř rozpadlý jez je tedy středověkého původu. Zvýšením vodní hladiny v řece zlepšoval obranu hradu, hlubokou řeku nebylo možné přebrodit. Jezem zvýšená voda putovala do mlýnského náhonu a do východního příkopu hradu, který vedl v přímce napříč poloostrovem. Jezy ve středověku zvyšovaly výnosy z rybolovu. Na plochém východním konci poloostrova za hradem mohl být sad. Majitel hradu zde mohl přechovávat svůj nejcennější dobytek, který tak nebylo snadné ukrást. Cesta k dobytku vedla jedině přes hrad nebo přes hlubokou vodu..

století přidělil území východně od řeky Cych. Poprvé je hrad zmiňován roku 1257. V roce 1287 se Mareduddův syn Rhys ap Maredudd postavil proti anglickému králi Eduardovi I. (1272-1307). Angličané pod vedením Rogera Mortimera tehdy již kamenný hrad dobyli. Rhys jej ale dobyl zpět. V následujícím roce jej po 23 dnech obléhání dobyl královský sudí jižního Walesu Robert Tiptoft. Obléhací stroje ke hradu dotáhlo 60 volů. V době velšského povstání v letech 1294-1295 byl obléháním poškozený hrad pustý. David ap Moris a jeho syn David Fychan jej ale ve jménu anglického krále obsadili a do příjezdu anglického vojska jej proti povstalcům bránili. Za věrnou službu králi byli odměněni, David Fychan se stal soudním vykonavatelem v Emlynu. V roce 1300 byl hrad zařazen do seznamu hradů, které měly být na příkaz Eduarda I. opraveny. Hrad pak zůstal v královských rukou. V roce 1312 nechal král Eduard II. Anglický (1307-1327) za 50 liber postavit nový velký sál. V roce 1343 se stal majitelem hradu Černý princ Eduard, syn Eduarda III. Anglického. Hrad byl ve špatném stavu, byl proto v letech 1347-1348 opraven. Na přestavbu dohlížel královský komorník Richard de la Bere, který jej za odměnu dostal bezplatně do pronájmu. Hrad držel po dobu 19 let. V roce 1382 král předal hrad Simonu Burley. Během velšského povstání v roce 1403 se hradu zmocnil Owain Glyndwr, Tomáš Carew mu jej ale zase rychle sebral. V roce 1428 byl hrad pustý. V polovině 15. století se stal jeho majitelem Velšan Gruffydd ap Nicholas. Jeho vnuk Rhys ap Thomas nechal hrad v roce 1485 opravit. Rhys ap Gruffydd, poslední majitel z tohoto rodu, byl v roce 1530 popraven za zradu. Jeho majetek byl zkonfiskován. Na hradě pak žili královští nájemníci. Ještě na začátku 17. století byl hrad v dobrém stavu. Během Anglické občanské války (1642-1651) byl držen příznivci anglického krále. Parlamentní vojsko jej dobylo v roce 1644, královské vojsko pod vedením Karla Gerarda jej ale vzápětí dobylo zpět. V roce 1648 byl hrad parlamentním vojskem zbořen. Zříceninu pak místní lidé rozebírali na stavby ve městě..