Cilgerran

Na severozápadě je plochý areál hradu vymezen strmým bočním údolím potoka Afon Plysgog. Strmý svah dnes lemuje areál hradu i na východní straně. Zde byla ale terénní situace v novověku vylepšená těžbou břidlice. Původně byl hrad zranitelný i na této straně, o čemž svědčí síla opevnění. Nejhorší byla ale jižní strana, kde terén pozvolna stoupá. Zde bylo třeba ve skále vylámat prohnuté čelní příkopy předhradí a jádra hradu. Břidlice vytěžená z příkopů posloužila při stavbě hradu. Pětiboké jádro má šířku a délku přibližně 40 m. Právě zde mohl Gerard z Windsoru postavit v roce 1108 první dřevěný hrad Cenarth Bychan. Pokud ne, k jeho stavbě později ve 12. století stejně došlo. Z té doby určitě pochází příkop jádra hradu. Ještě ve 12. století došlo k přestavbě na kamenný hrad, z něhož se dochoval fragment zdi u brány jádra hradu a druhý na severovýchodní straně nad údolím. Vilém Maršál mladší, druhý hrabě z Pembroku, zahájil po roce 1223 stavbu nové hradby a válcového donjonu na východní straně jádra hradu. Přestavba pokračovala stavbou zděného opevnění předhradí, viz níže. Jádro hradu pak dostalo nové opevnění i na jižní čelní straně. Zde byl postaven druhý válcový donjon, který byl kurtinou (hradbou mezi dvěma flankovacími věžemi) spojen se starším donjonem na východě a s novou čtverhrannou branskou věží jádra hradu na západě. Vstup do jádra hradu byl posunut o několik metrů na dnešní místo nad západním koncem čelního příkopu. Polohu staršího vjezdu naznačuje pozůstatek zděného mostního pilíře v kontreskarpě příkopu. Jádro hradu bylo ještě ve 13. století uzavřeno novou obvodovou hradbou i na zbylé severní a západní straně. K další rozsáhlé přestavbě došlo ve 14. století. V té době byl v severním cípu postaven obdélný věžový palác s půlkruhovým severním čelem. Většina této stavby se i se skálou v novověku zřítila. Dnes můžeme nahlédnout do části jejího přízemí, kde je patrný krb a zděné schodiště, které tam vede dolů z nádvoří. Další drobné stavby stály podél severovýchodní a severozápadní hradby. Oba třípatrové donjony byly plochostropé. Jak bylo v anglické hradní architektuře zvykem, střechy byly zapuštěny uvnitř zdiva pod ochozem s cimbuřím. Voda odtékala olověnými žlaby, které ji sváděly ven otvory v síle zdi. Nepřítel tak střechy neviděl a neměl na co střílet zápalnými střelami. Dutiny obou donjonů jsou posunuty mimo střed blíže k nádvoří, na zranitelné jižní straně jsou tak donjony silnější. Jejich přízemí mají přímé vstupy z nádvoří, sloužily jako skladiště. Osvětlení v přízemí východního donjonu zajišťovaly dva štěrbinové otvory, každý na opačné straně vstupu. Krb byl pouze v nejvyšším patře. V prvním a druhém patře je na straně nádvoří vždy jedno velmi hrubě zhotovené dvojdílné okno bez ostění. Do horních pater se chodilo z nádvoří po točitém schodišti. Latrína byla na konci ochozu východní hradby se vstupem z druhého patra donjonu. Dnes je zde u latríny krásný pohled dolů do údolí a na celé hradní jádro. Při stavbě mladšího západního donjonu se již dbalo více na pohodlí. Všechna podlaží s výjimkou přízemí mají krby. Vstup byl z nádvoří portálem v prvním patře. Dnešní přímý vstup do temného přízemí je pozdější. Obvodová hradba předhradí na obou koncích překračovala čelní příkop jádra hradu a navazovala na jeho opevnění. Dnes z ní stojí jediný vysoký fragment na východním konci příkopu jádra hradu. Tato zeď je velmi silná, je v ní výpadní branka. Z ostatních úseků hradby zbyly jen drobné fragmenty. Na jižní straně předhradí jsou základy branského domu s vrátnicí na východní (pravé) straně průjezdu. Dnešní vstup s pokladnou stojí na místě mladší první brány. I v předhradí byl vstup ve 13. století přesunut na západní stranu. První a druhá brána pak byly v přímce..

Oba hradní typy mají ve Walesu bohaté zastoupení. Pro seznam velšských hradů s válcovými donjony viz tabulka ve foto souboru hradu Dundrum. Angličané všeobecně stavěli mohutné hradní věže, i flankovací věže byly proto mnohdy obytné. Flankovací věže francouzských (anglických) kastelů je proto také někdy možno považovat za donjony, co se obytné funkce týče. Tabulka ve foto souboru hradu Dundrum uvádí hrady s jediným válcovým donjonem a některé francouzské kastely s jedním dominantním donjonem (např. hrad Flint). Donjony Cilgerranu jsou téměř rovnocenné, západní donjon byl ale z hlediska obytné funkce hlavní. Je nutno podotknout, že i Velšané stavěli válcové donjony k obraně proti Angličanům (např. hrady Nevern a Dolbadarn). Hrady ve Walesu jsou sice převážně anglické produkce, domácí velšská produkce má ale také bohaté zastoupení. Hrad Cilgerran je ale třeba připsat Angličanům..

Deheubarth ale v době vlády prvního normanského krále Viléma I. Dobyvatele (1066-1087) nijak vážněji neohrozili. Do roku 1093 zde vládl mocný velšsky král Rhys ap Tewdwr. Normané hned po jeho smrti většinu království zabrali. Roger z Montgomery postavil u nedalekého Cardiganu v ústí řeky Teifi první invazní hrad. Normané si ale ukousli víc než mohli spolykat, o většinu dobytého území vzápětí přišli. Teprve v roce 1108 postavil Gerard z Windsoru hrad Cenarth Bychan, který mohl stát na místě dnešního hradu Cilgerran. Gerard byl zetěm zesnulého velšského krále Rhyse ap Tewdwr, oženil se s jeho krásnou dcerou Nestou. Získal tak územní právo v jihozápadním Walesu. S Nestou to ale neměl jednoduché. Kronika Brut y Tywysogyon (Kronika princů) uvádí, že v roce 1109 vtrhl do hradu Velšan Owain ap Cadwgan. Owain Nestu unesl, Gerard unikl záchodovým otvorem. Nesta se ale mohla nechat unést záměrně, byla totiž známá intrikánka. Dnes se jí říká Helena Velšská (Trojská), své intriky spřádala v loži nejednoho mocného muže, včetně anglického krále Jindřicha I. Hrad Cenarth Bychan se pak znovu v záznamech neobjevuje. V roce 1110 byl založen nedaleký hrad Cardigan a celá oblast byla záměrně osídlena Flámy na úkor Velšanů. Ti ale v roce 1136 porazili normanské a flámské vojsko v bitvě u Crug Mawr a Deheubarth znovu obsadili. Angličané (Normané) se oblasti nakrátko znovu zmocnili přibližně v letech 1155-1165. V roce 1165 ale Velšan Rhys ap Gruffudd porazil anglického krále Jindřicha II. (1154-1189) a Deheubarth znovu obsadil. Při této události je zmiňován hrad Cilgerran. Rhys jej dobyl a uvěznil v něm velitele hradní posádky Roberta fitz Stephen, který byl jeho bratrancem. Významný kronikář Gerald Velšský (Geraldus Cambrensis, 1146-1223) popsal Roberta fitz Stephen jako zdatného a pohledného muže, jehož velikou slabostí bylo víno a ženy. Rhys jej z vězení propustil pod podmínkou, že se zúčastní anglonormanské invaze do Irska, která začala v roce 1169. Angličané (Normané a Flámové) na hrad Cilgerran dvakrát zaútočili v roce 1166, utrpěli ale těžké ztráty a hrad nedobyli. Teprve v roce 1204 jej nečekaným útokem obsadil Vilém Maršál, první hrabě z Pembroku. Velšané ale hrad spolu s většinou jihozápadního Walesu znovu obsadili v roce 1215. Angličanům zbyl jen Pembroke. V roce 1223 se v Saint Davids vylodil Vilém Maršál mladší, druhý hrabě z Pembroku, se svým vojskem z Irska a většinu otcova majetku Velšanům sebral. Dobyl také hrady Cardigan a Cilgerran, načež v Cilgerranu zahájil stavbu dnešního kamenného hradu. Po vymření rodu Maršálů po meči v roce 1245 měnil hrad v ženské linii majitele. V roce 1258 na něj znovu zaútočili Velšané poté, co nedaleko odtud porazili anglické vojsko. Hrad ale útoku odolal. V roce 1273 jej zdědil nezletilý Jan z Hastings. Během jeho nezletilosti spravovala hrad s panstvím anglická koruna. V roce 1275 žádala královská inspekce 66 liber na opravu hradu. V roce 1326 byl hrad pustý, znovu byl opraven v sedmdesátých letech 14. století. Majitel hradu Jan z Hastings, hrabě z Pembroku, byl v roce 1372 vyslán s anglickou flotilou do boje ve Francii. Byl ale u La Rochelle poražen. Angličané se pak obávali francouzské odvetné výpravy do Anglie v kombinaci s novým povstáním Velšanů. V roce 1377 proto král Eduard III. (1327-1377) přikázal hrady Pembroke a Cilgerran opravit. Král byl v této době opět poručníkem dalšího nezletilého Jana z Hastings, oba hrady byly proto v jeho rukou. Nezletilý Jan z Hastings zemřel roku 1389, hrad proto zůstal v držení krále a byl udržován. V roce 1405 jej při útoku poškodili Velšané. I nadále byl součástí hrabství Pembroke. Král Jindřich VII. (1485-1509) jej svěřil Vilému Vaughan. V novověku již nebyl pustý hrad zmiňován. Kvůli těžbě břidlice se v roce 1863 zřítila část hradby v předhradí. Od roku 1943 je hrad státním majetkem. Velšská státní památková péče CADW zde provedla kompletní konzervaci zdiva..