Pivovarský park v Mostě a památník bitvy o Most 1918

Památník bitvy o Most

Památník bitvy o Most byl slavnostně odhalen 27. listopadu 2018 k stému výročí události a kromě zástupců města a muzea se jej zúčastnil i iniciátor vytvoření památníku Miloslav Hrabák, který o bitvě o Most napsal knihu. Autorem památníku je Robert Vlasák a Jan Krtička.

Památník ve formě reliéfu je vyroben z povětrnostně odolné oceli. Tvoří jej přes sebe vrstvené názvy města ve třech jazycích. Svrchu je to Most, pod ním německý Brüx a zcela vespod latinsky psaný Pons. Odráží tak historický vývoj pojmenování města a tím i hlavních předělů v jeho historii. Překrývání jednotlivých názvů, hraničící u spodních vrstev s nečitelností, odkaz na návaznost dějinných epoch dále rozvíjí. Přes zásadní zvraty v dějinách zůstávají historické vrstvy propojené, vzájemně na sobě závislé. Uvedená skutečnost platí i v případě Mostu, který ve své historii několikrát kompletně vyhořel či byl jinak zpustošen, až nakonec v důsledku těžby uhlí zmizel úplně.

Ačkoliv po vizuální stránce pracuje památník především s použitým materiálem, celková kompozice nabízí zřejmý symbolický výklad. Dílo neokázale připomíná polozapomenuté události, jež se v Mostě odehrály před sto lety. Z pohledu vývoje města se však jednalo o jeden z největších zvratů v jeho dějinách. Památník je připomínkou bitvy samotné i padlých obětí na obou stranách konfliktu. Formou zpracování („střídání jazyků“) též odkazuje na obměnu společnosti, obyvatelstva a dominantní kultury. Dílo je vysoké 15 cm, široké 250 cm a váží 360 kg.

Pivovarský parčík

Zdánlivě jednoduché tvarové řešení památníku je postavené na symbolice provázanosti a neoddělitelnosti historických období i lidských osudů. Tuto symboliku reflektuje i umístění v kdysi hojně navštěvovaném městském parku, který se dnes nachází na kraji města.

Pivovarský park (též Resslovy sady či Sady Karolíny Světlé) stával mezi budovou střední průmyslové školy (dnešní Oblastní muzeum v Mostě) a pivovarem, jehož historie sahala až do středověku, byl zrušen roku 1973. Do parku bylo po 2. světové válce umístěno pískovcové sousoší zobrazující dva rudoarmějce a hornickou rodinu. Sousoší bylo pak koncem 70. let 20. století v souvislosti s terénními úpravami východní části Hněvína přemístěno k nedalekému objektu Státního oblastního archivu. Park postupně chátral, neboť se nově ocitl na periferii města. V souvislosti se stým výročím vzniku ČSR Rada města Mostu rozhodla o obnově parku a jeho zhodnocení právě prostřednictvím umístění památníku bitvy o Most.

Bitva o Most

Po vyhlášení Československa v roce 1918 docházelo v částech nově vzniklého pohraničí k řadě konfliktů, které však jen omezeně nabývaly násilné podoby. K největším bojům mezi příslušníky menšin a českou státní mocí i majoritního obyvatelstva docházelo v místech, kde tyto menšiny tvořily v podstatě většinu. Na jihu Slovenska to byla maďarská menšina, v oblasti Těšínska polská menšina a v Mostě z převážné části německé obyvatelstvo.

K bitvě o Most došlo až po měsíci od vzniku republiky. Na vyhlášení Československa dne 28. října 1918 reagovali hned o den později českoněmečtí poslanci ve Vídni vyhlášením autonomní provincie Deutschböhmen (Německé Čechy) jako jedné ze zemí budoucí spolkové republiky Německé Rakousko. Území provincie se rozkládalo v oblasti západních, severozápadních a severních Čech a mělo vlastní vládu a sněm se sídlem v Liberci (původně v Teplicích). Členem této autonomní vlády byl jmenován i starosta Mostu Josef Herold.

Československý národní výbor provincii neuznával a požadoval její podřízení centrální moci nového státu. Mostečtí němečtí politici i obyvatelé však připojení k Československu většinou odmítali, a proto se československá politická reprezentace rozhodla koncem listopadu 1918 Most připojit silou, pomocí československého vojska. Zatímco později na jiných místech se města a obce provincie Deutschböhmen vzdávaly téměř bez boje, v Mostě došlo ve dnech 27. a 28. listopadu k ozbrojenému střetnutí obou stran. Tzv. bitva o Most probíhala formou boje od domu k domu a na jejím konci bylo ke třem desítkám mrtvých a raněných na obou stranách, zejména mezi civilním obyvatelstvem. Zvlášť zuřivý boj probíhal na I. a II. náměstí. Německá strana se vzdala před půlnocí 28. listopadu, kdy byla velká část města v moci československé domácí armády a českých dobrovolníků.

Začátkem prosince převzala kontrolu nad Mostem národnostně smíšená správní komise, jejíž hlavní úkol spočíval v zajištění plynulého zásobování obyvatelstva. Současně nahrazovala samosprávné orgány města Mostu. Její činnost trvala až do komunálních voleb v červnu roku 1919. Dne 14. prosince 1918 byl vojskem obsazen i Liberec, čímž skončily veškeré snahy o vytvoření autonomního území Deutschböhmen. Do konce prosince 1918 se podařilo československým jednotkám obsadit celé území historických českých zemí.

Památný strom v areálu Oblastního muzea Most

Dub letní pamatuje zánik historického města Mostu, ale i budování města nového mimo uhelný dobývací prostor. Protože tak staré stromy na území města Mostu vzhledem k jeho nedávné pohnuté historii již prakticky nerostou, je dub nejen ojedinělým pamětníkem rozsáhých krajinných změn, které zasáhly do života Mostecka. To je hlavním důvodem, proč je od 2. srpna 2016 chráněný pod jménem ,,Dub u muzea". 

Má primární ucelenou korunu a jeho výška je asi 17 metrů. Výčetní obvod kmene dosahuje 325 centimetrů. Stáří dubu je odhadováno na více než 100 let. Jeho zasazení sahá do doby počátků někdejšího německého reálného gymnázia v Mostě-Zahražanech, nynějšího oblastního muzea (budova byla dostavěna v roce 1913). Tehdejší osazovací plán zahrady není znám. Dub musel být vysazen nedlouho po založení zahrady. Ve srovnání s proslulými památnými stromy není stáří zdejšího dubu příliš vysoké, protože státem chráněné stromy obvykle dosahují věku několik set let. 

Místní půdní a vlhkostní podmínky byly pro jeho růst mimořádně příznivé a prospělo mu i to, že rostl nerušeně bez omezení jinými stromy. Dub je aktuálně v dobrém zdravotním stavu, který odpovídá jeho věku.

Použité zdroje: