Jak se topilo na hradech?
8. březen 2021 | David Sedláček 2.5 min
Ať už si to uvědomujeme či nikoliv, žijeme v době, která nám díky pokroku a novým technologiím nabízí plnou kontrolou nad chodem domácnosti. V teplých letních měsících spoléháme na klimatizovanou teplotu vzduchu a před zimou se chráníme například regulací ohřevu vody v radiátorech.
Za dávných časů středověkého období se lidé na zimu připravovali celý rok. Šlo o úplně jiný svět s naprosto odlišnými potřebami. Za nedostatečnou přípravu se platilo tou nejvyšší cenou a tím byl samozřejmě život samotný. Zima byla pro všechny nemajetné tou nejtěžší zkouškou. K udržení tepla v obytných místnostech bylo zapotřebí velkého úsilí a zvláště pak, jednalo se o celý hrad.
Jak se tedy topilo na hradech?
Boje s mrazem zkrátka ke středověkému životu patří a pokud se domníváte, že se s touto problematikou potýkali jen chudí a nemajetní lidé, kteří umírali přímo na ulicích, tak se mýlíte.
Královské rodiny žijící ve středověkých hradech se rovněž museli otáčet, aby se jejich domov neproměnil v ledovou past a následně rodinnou hrobkou. O vytápění nejčastěji starala posádka, která k zajištění tepla využívala hned několik způsobů.
Na celý hrad nevystačilo.
V tamních dobách nebylo v lidských silách vytopit celý hrad a udělat ho tak bez jakékoliv změny obyvatelný, jako v jiném ročním období. Pod tíhou kompromisu se uzavíraly jednotlivé části hradu a ty se ponechávaly svému osudu, aby se několik málo spojených komnat mohlo proměnit v bezpečnou a teplou zónu potřebnou k přečkání dlouhé zimy.
Kachlová kamna jako symbol moci
Kdo v těchto dobách vlastnil výkonná kachlová kamna, mohl si být jistý, že zimu přečká v naprostém bezpečí. Jednalo se o nejluxusnější způsob vytápění, který byl k vidění výhradně u movité šlechty. Kachlová kamna pak byla velmi často stylizována nejrůznějšími symboly a okrasným zdobením.
Alternativou se stal krb a železné koše
Kachlová kamna nebyla jedinou možností, jak v dobách králů udržet v blízkosti svého lóže potřebné teplo. K tomu sloužily už i krby. V určitých částech hradu se pak přitápělo žhavým uhlím, které se vkládalo do železných košů.
Nezapomeňte na to, že v dřívějších dobách se ani ti nejbohatší králové moc tepelné pohody neužili. Silné kamenné zdi hradů a způsoby zatápění nevykazovaly takové efektivity. V místnostech se tak držela teplota okolo deseti stupňů, což na tehdejší podmínky byl nadstandard, na který dosáhli jen ti nejurozenější, kteří k celodennímu zátopu využívali své služebnictvo. V porovnání s námi šlo o velké otužilce.
