Barrymore

Jádro hradu zaujalo severní konec suku, jižně od něj se rozkládalo předhradí. Obě části hradu byly zhruba obdélné. Ve zříceninách zámku je i dnes rozpoznatelná jižní hradba jádra hradu. V jihozápadním pravoúhlém nároží je napůl zasypaná přízemní místnost s částečně dochovanou valenou klenbou. Klenba nese otisky prkenného bednění, je tedy datovatelná do doby vzniku hradu na začátku 13. stol. Jen pár metrů východně od ní je další přízemní valeně klenutá místnost. Její klenba přiléhá na spáru ke starší hradbě. Při stavbě klenby bylo bednění kryto košatinou, jejíž otisk je dosud patrný. Použití košatiny datuje klenbu nejdříve do 15. stol. Místnost osvětlovalo široké obdélné okno v hradbě. V západní boční zdi je malý krb. Při vstupu do místnosti oknem v hradbě čeká na příchozího překvapení. Opačný severní konec místnosti je totiž otevřený do hluboké jámy kamenolomu. Střední část skalního suku byla v 19. stol. vytěžená. Zříceniny dnes stojí na dvou oddělených skalních ostrovech. Na tom severním stojí vysoké trosky zámku, zatímco na tom jižním jsou nižší trosky původního hradu. Zámek byl obdélný a patrně čtyřkřídlý. V jeho středu bylo nádvoří. Dosud stojí jeho rozměrné severní křídlo a část křídla východního. Trosky dosahují výšky pěti podlaží. Nejvyšší patro bylo podkrovní. Již tak vysoké zdivo korunuje trojice vysokých komínů. Jejich velikost je dána počtem jednotlivých kouřovodů. Jeden komín je šestidílný, druhý osmidílný a třetí dvanáctidílný. Do největšího komínu vedou kouřovody z krbů situovaných nad sebou ve čtyřech podlažích. Nejnižší z nich ve druhém podlaží patřil kuchyni. Po obou jeho stranách jsou v síle zdi pece. Dramatickou výšku trosek dále umocňuje skutečnost, že lom odtěžil skálu také v některých částech zámeckého interiéru. Dělníci doslova kutali uvnitř zámku takovým způsobem, že nechali jeho zdi stát na skalních ostrovech. Hloubka dolu přidala zříceninám další 3 m výšky. Návštěvník dnes hledí vzhůru na obnažené základy zdí, které stále nesou až čtyři podlaží zámku. Na severní straně zámku je terasa se zděnou terasní zdí, něco jako zámecký parkán. Na západním konci terasy je obdélná věž, založená vně skalního suku u paty zámecké skály. Její dutina bez otvorů mohla sloužit k čerpání vody z nějakého vodního kanálu nebo naopak k odtoku odpadu. V písemných pramenech je zmiňován akvadukt, který dnes ale není na místě patrný. Z předhradí dnes stojí jeho dlouhá západní hradba a kratší jižní hradba. Jeho vnitřní prostor byl v 19. stol. kompletně vytěžen. Obě hradby mohly vymezovat hranici pozemku majitele lomu. Těžba se u nich totiž zastavila. Západní hradbu je možno považovat za středověkou především díky vysokému skarpu. Ten by mladší novověká zeď neměla. Zámek byl v 18. stol. obklopen zahradou. Poblíž dosud stojí kamenný most přes potok a kamenné zdi zahrady na opačné straně údolí. Dnes jsou zde již jen pastviny..

byla zdejší oblast součástí irského království Uí Liatháin, pozdějšího panství Olethan. V době po anglonormanské okupaci Irska, v roce 1206, přidělil anglický král Jan Bezzemek (1199-1216) panství Olethan anglonormanskému šlechtici Vilému Barry. Král tím pouze potvrdil dřívější majetkové nároky Vilémova otce Filipa Barry. K zajištění Olethanu postavili jeho majitelé hrad Caisleán Ó Liatháin (hrad Olethan), známý také jako Barrymore (Veliký Barry). Z prvního jména je odvozeno jméno obce Castlelyons. Hrad stál na místě dnešního zámku, na nízkém vápencovém suku nad potokem Shanowennadrimina. Majetkem baronů (od roku 1261) a později vikomtů (od roku 1541) Barry z Buttevantu zůstal po celou dobu své existence. Na začátku 17. stol. byla hlavním rodovým sídlem tvrz Barryscourt. Vikomti Barry z Buttevantu byli do té doby katolického vyznání. Právě tehdy osiřel nezletilý David Barry. Podle tehdejších trestních zákonů (Penal Laws) byli sirotci katolických šlechtických rodů svěřeni na převýchovu do protestantských rodin. David tak přešel na anglikánskou víru poté, co byl ve výchově u Richarda Boyle, prvního hraběte z Corku. Hrabě jej v roce 1621 oženil se svou dcerou Alicí Boyle. Jako protestant byl David Barry v roce 1628 povýšen na prvního hraběte z Barrymoru. Jeho sídlo muselo odpovídat novému šlechtickému postavení. Nechal proto přestavět hrad Barrymore na zámek, který učinil svým hlavním sídlem. Na začátku Irské konfederační války (1641-1653) bojoval proti irským rebelům. Během bojů dostal v roce 1642 horečku a nedlouho poté na svém zámku zemřel. Dne 22. 7. 1771 zámek kompletně vyhořel. Požár zapříčinili dva muži při opravě střechy, patrně při neopatrném zacházení s ohněm při opravě olověných těsnění a okapů střech. Richard Barry, šestý hrabě z Barrymoru, ponechal zámek svému osudu. Sedmý a osmý hrabě z Barrymoru byli oba zadlužení. Poslední osmý hrabě Jindřich Barry proto zámek i s příslušenstvím v roce 1806 prodal. Novým majitelem se stal Samuel Peard z Corku. V 19. stol. byla část skalního suku i s některými částmi zámku odstraněna těžbou vápence..